Od té doby, co jsem změnila (nejen) svůj způsob stravování, snažím se hlavně o pozitivní inspiraci lidí kolem mě směrem k rostlinné stravě. Poznala jsem za tu dobu hodně veganů i vegetariánů, lakto-ovo, vegetariánů, kteří "si rybu občas dají", zapřísáhlých omnivorů, aktivistů a lehčích i těžších fanatiků na obou stranách. Tento článek nemá v žádném případě za účel vyvolávat další diskuzi o veganství jako takovém, neb těch jsem zde viděla poměrně dost (a dle mého skromného názoru) až příliš. A zbytečných. Víte, co říká ten známý meme. "Arguing on the internet is like running at the special olympics. Even if you win, you're still retarded." Dnes tedy můj pohled na onu pozitivní inspiraci. Protože se tomuto tématu věnuji už delší dobu, mohli jste můj článek na stejné téma číst v ELLE 9/12.
![]()
O čem se bavil T-Rex a brontosaurus, když se sešli na grilovačce?
Skvělá ilustrace od Gemmy Correll, parafrázující aktuální vztahy.
pozn. hummus = pomazánka z cizrny
Když jsem ze svého jídelníčku vyřadila veškeré živočišné složky, byla jsem, upřímně, hlavně naštvaná. Na lidskou nadřazenost a bezohlednost. Na ten pocit, který je smutnou součástí každého z nás. Tedy že můžu všechno, všude a kdykoliv, bez ohledu na následky. Na šílený alibismus. Na stále trvající nevzdělanost a dávno přežité dogma, že člověk maso potřebuje, ač bylo zodpovědné vegetariánství i veganství již léta zpět prohlášeno za vhodné i pro děti, dospívající, či těhotné. Na aktuální vzdělávání nové generace lékařů, kde obdorná literatura stále cituje dávno přežité názory. Ale hlavně na tu propast, která vznikla ze dne na den. Nemusela jsem zas tak dlouho pátrat po tom, co je tou esenciální rozbuškou. Zdrojem konfliktu je věc zcela prostá, tedy slovo. Ten termín "vegan", kterým škatulkujeme naše jídlo a oblečení, ale hlavně sami sebe. Zdroj předsudků, počátek konfliktu, pramen nesmyslných otázek a příčina zbytečné nevraživosti. Než mě můj muž poznal, byl jasného přesvědčení, že vegani jsou dredatí hipíci a nadšení konzumenti lehkých drog, mentálně na úrovni náctileté fanynky Twilight. Dnes považuje za samozřejmost nežít z bolesti jiného a pít mléko rostlinné, namísto kravského. Těžko soudit, zda příčinou byla tak velká dávka sebeuvědomění, nebo spíš ta šílená počáteční zamilovanost, kdy ještě hltal každé mé slovo, bydleli jsme od sebe přes půl Prahy a do postele si nebral iPad. Ale ač se to nezdá, ve výsledku naučil o veganství víc on mě, než já jeho. A možná, kdybych dnes žila s někým jiným, než nejméně konfliktním člověkem, kterého jsem kdy poznala, byl by můj názor na věc úplně jiný.
Můj muž nikdy neříká, že je vegan. Je to skvělá nálepka pro potraviny, která vám zajistí, že smetana do polévky bude opravdu rostlinná, že cheddar do sendviče ke svému stvoření krávu nepotřeboval a že tyto boty nejsou z kůže. Ale kolem lidí vytváří zvláštní auru. Já jsem sice lepší kuchařka, ale můj partner je skvělý stratég. Těžko říct, zda se s tímto darem narodil, nebo ho vypiloval při hodinách strávených u Age of Empires. Díky němu jsem pochopila, že to v-slovo je zbytečné a v okolí probouzí pouze pocit nejistoty a extremismu. Stačí jedno v-slovo a neznámý člověk vás bude považovat za potrhlého blázna. Děkuji, to nejím. Děkuji, nedám si. To jsou odpovědi, které tyto pocity nevyvolají. Bohužel i přes veškerou snahu je někdy samo okolí plno touhy vytvářet labely. Ty nejíš tohle? Ty jsi snad vegetarián? A proč? Směšným vrcholem našeho značkovacího snažení jsou i takové pojmy, jako flexitarián, tedy jedinec konzumující maso v minimálním množství, nebo snad pollotarián, který si sice upeče kuře, ale červené maso a rybu nesní. Prostě bizzár.
A tak jsem pochopila, že rozčílení a vymezování-se nikam nevede. Ano, je fakt, že vegan-nováček to nemá ve světě úplně jednoduché. Stále dokola dostává ty samé otázky i argumenty. Proč a odkdy, jak to můžeš zvládnout, to já bych nemohl, já miluju steak, a co ty vlastně jíš? A ryby můžeš? Pokud svému okolí sdělíte, že jste vegan nebo vegetarián, můžete se snadno dostat do konfliktu. Bezmasý způsob stravování někteří lidé berou za útok na svůj vlastní hodnotový systém, a pokud nebudete věcně argumentovat, může celá diskuze sklouznout k neefektivnímu urážení obou stran. V omnivorech se často probouzí zvláštní touha víc a víc hlasitě rozebírat šťavnatost svého well-done se sázeným vejcem. Představte si, že všichni kolem vás se zaujatě vyžívají v něčem, co považujete za hrozné a zbytečné. A tak vzniká ta podivná propast mezi lidmi, kteří se neliší barvou pleti, výší příjmů, nebo vyznáním, ale obsahem nákupního košíku. Je skutečná a každý, kdo ve svém jídelníčku nepočítá se živočišnými produkty, ji pocítí. Můj kolega je striktní abstinent, i při mé poslední oslavě narozenin si s námi připíjel ovocným džusem. Je to skvělý společenský typ a málokdy se stane, že by se nějaké akce nezúčastnil. Bohužel se pokaždé najde někdo, kdo se ho celý večer dokáže ptát na to, proč alkohol nepije. Jak dlouho a nikdy jsi to neochutnal? Vždyť je to skvělé, o tolik se připravuješ! A tak se mu jistě nedivíte, když je z těchto otázek unavený a někdy podrážděný.
Ke sblížení, odstranění předsudků a zbytečných bariér vede jiná cesta. Většina lidí je bohužel názoru, že není možné vytvořit jídlo tak chutné, které se živočišnému nejen vyrovná, ale dokonce ho předčí. Při zmínce o veganské kuchyni mají na patře pachuť kompromisu a nedostatečnosti. Nevědí, že existuje nespočet druhů veganských sýrů, rostlinná smetana, máslo, které chutná i voní stejně, cheesecake, který nerozeznáte. Každá potravina má svou rostlinnou alternativu, kterou potěšíte žaludek i svědomí. V Praze nedávno otevřely dvě nové V-restaurace, skvělý Moment café u Jiřáku a Plevel ve Vršovicích (obě osobně několikrát odzkoušeny). Velmi oblíbený je i Loving Hut, síť vegan rychlého občerstvení, který má u nás již několik poboček. Můj kolega miluje jejich rostlinné maso, dle jeho slov nejlepší hovězí na světě. V době obědového bufetu, mezi dvanáctou a druhou odpolední, těžko seženete stolek sami pro sebe, pro tácek se musíte postavit do fronty. Lidé sem chodí, protože jim jednoduše chutná. Většina z nich nejsou vegani ani vegetariáni. Chodí sem maminky s dětmi, senioři, studenti, kravaťáci, i teenageři s longboardy. Nikoho nepřesvědčíte tím, že mu budete posílat fotografie jatečních zvířat a mrzačených prasat na facebookovou zeď. Cesta vzájemných sympatií vede přes uspokojení chuťových tužeb.
![]()
Míchaná vajíčka? Ne, míchané tofu ;) recept na http://www.goodmoodspoon.com
Nikdy ve společnosti nevykřikuji, že to a tamto nejím. Ač jsem na svůj způsob stravování náležitě hrdá, nenám to zapotřebí. Nikdy nedehonestuji jídlo druhého a pokud má na talíři něco, co se mi nelíbí, i tak mu popřeji dobrou chuť. Bez úšklebků. Kéž by si toto mohl říct každý, bez ohledu na obsah svého talíře.
Milí všežravci, zapomeňte prosím na zbytečné otázky, když o odpověď ve skutečnosti nestojíte. Mějte pochopení a zkuste svého přítele-vegana požádat o jeho oblíbený recept. Uvidíte, že bude mít radost. Milí vegani, zapomeňte prosím na zbytečné popichování, když o něj nikdo nestojí. Mějte pochopení a nabídněte svému příteli-všežravci svůj oblíbený recept. Uvidíte, že bude mít radost. Pís! ;)
Jak se zúčastnit?
