Quantcast
Channel: vinted.cz Vinted Blok
Viewing all 286 articles
Browse latest View live

Soutěžíme o boty, se kterými se v davu neztratíš

0
0

Drahé Votočářky a Votočáři!

Víkendové soutěžení je opět tady, tentokrát bude pěkně vybarvené. Aby vás při všech těch letní výletech, festivalech či procházkách nebolely nohy, máme pro tři z vás voucher na nové botičky! Jmenují se Colorky a už podle názvu je jasné, že s nimi prostě zazáříte. 

 

Soutěž proběhne tradičně o víkendu. Šanci vyhrát má každý, kdo přispěje do diskuze k článku Piknik v Preppy Stylu, který zveřejníme na našem blogu v sobotu dopoledne. V pondělí pak vybereme tři z vás, kteří se budou moci blýsknout v nových Colorkách.

Tak vzhůru do soutěže, těšíme se na vás!

Vaše parta VotočVohoz


Zdravé nepečené řezy

0
0
Ahoj,
 
mám tu pro Vás jeden recept na zdravou pochoutku, na léto jako stvořenou (žádný hic z trouby a nenabourá Vám "zhubnoutdoplavek" předsevzetí:-)).
 
Inspirovala jsem se v knížce Zdravé sladkosti od Věry Talandové a přetvořila k obrazu svému (původní recept měl krém s avokádem, které já nerada:-)).
 
 
INGREDIENCE:
 
  • 1 hrnek strouhaný kokos
  • 1 hrnek vlašské ořechy
  • 1/2 hrnku rozinky
  • 3 lžíce voda
  • 3 lžíce agávový nebo rýžový sirup
  • 1 lžíce kokosový olej
  • 500 ml mléko
  • 1 balíček vanilkový pudink
  • 1 sklenice kompotované broskve či jiné ovoce dle vašeho výběru
  • 2 lžíce třtinový cukru (do pudinku) 
 
 
Postup přípravy:
 
Rozinky rozmixujeme s vodou, přidáme nastrouhané ořechy, kokos, sirup a olej a vypracujeme tužší hmotu, kterou natlačíme do formy. Uvaříme si pudink, který nalejeme na korpus a poklademe ovocem. Dáme do chladničky.
 

 

Dobrou chuť a krásné léto!
mariquita

DIY: Svíčková

0
0

Ano, bude to recept, ale tak trochu jiný, než by kdo dle názvu čekal. Svíčkovou neumím, myslím, že na to bude ještě čas. Nicméně jsem tak trochu "svíčková bába" už teď…a taky skleničková. U různých zahraničních beauty a fashion blogerek ráda okukuji různé nápady a takovým mini-pidi nápadem je i recyklace skleniček, u nich povětšinou od svíček Diptique, u mě od svíček různých značek. Jinak tedy, VIVA RECYKLACE!

 

V prvním případě jsem využila skleničku od svíčky Oriflame Home, kterou jsem dostala asi před 2 lety k Vánocům. Svíčku jsem zapálila až po dlouhém otálení, což se pak projevilo, nebo spíše neprojevilo na jeji vůni. Ale na druhou stranu hořela docela dlouho a sklenička je na štětce a kleštičky idealním útočištěm a hezkým doplňkem na toaletním stolku.

Dalším pozůstatkem je dóza od Yankee Candle, která mi po čas vánoční dělala příjemnou společnost. Původně jsem její využití chtěla realizovat v kuchyni, ale pak mi bylo líto, jak se práší na mé ciferníky a tímhle způsobem je ochráním a zároveň budu mít po ruce, až je budu chtít nasadit na ruce.

 Třetí dózička je od svíčky L:a Bruket. Zrecyklována jako útočiště pro náramky.

Piknik v preppy stylu

0
0
Určitě jste se nejednou setkali se slovem preppy. Preppy styl pochází ze Spojených států z období 50. let. Jedná se o elegantní a přesto ležérní typ odívání, vycházející především z vysokoškolských uniforem, ale také například ze sportovního oblečení na golf, polo nebo jachting. Díky těmto různým odvětvím máme u preppy stylu několik možných alternativ. Základními prvky tohoto stylu jsou saka, košile, pola, kalhoty chinos, boty oxfordky či mokasíny. Častým vzorem je proužek či kostka, avšak nemusí být vždy pravidlem.
 
V tomto duchu odívání jsme vyrazili společně s naším kamarádem Honzou na piknik v blízkosti golfového hřiště, kde je nádherná příroda. Náše outfity jsme pojali elegantně a uvolněně a pro inspiraci vám, jsme nafotili několik snímků.

 
Sára - košile: Only, svetr: Basefield, kalhoty: New Yorker, boty: Caprice, sluneční brýle: Cerruti 1881, dioptrické brýle: Giorgio Armani
 
Marek - sako: H&M, košile: H&M, kalhoty: Asos, boty: Asos, kravata: New Yorker, kapesník: Fendi, brýle: Tom Ford
           - tričko: Gant, svetr: H&M, boty: Asos, hodinky: Emporio Armani
 
Honza - sako: Zara, košile: French Connection, kalhoty: Blažek, boty: Vintage, kapesník: H&M 
 
 
 

Z deníku au-pair. Díl druhý.

0
0

O tom, jak jsem musela oželet svůj šatník a sbalit si dva kufry. O mojí nové rodině, aneb seznamte se, familie Andersson. Jak začínám sportovat a protože to myslím vážně, přivezla jsem si sportovní tenisky a softshellovou bundu. Jak mám takovou spoustu volného času, že až nevím, co s ním.

Tak nějak zjišťuji, že jsem si do Švédska nesbalila úplně tu správnou garderóbu. Ale co chtít, když jsem byla omezena velikostí dvou tašek? Když jsem doma stála před svou plnou skříní a čekal mě úkol zabalit na pět měsíců to nejnutnější, trochu jsem panikařila. Nejprve to byla hora šatů, ze které jsem tak dlouho vybírala, až mi zbyly dva úhledně srovnané komínky. Malé komínky, nutno podotknout. Doma jsem nechala všechny krásné šaty, což mi doteď drásá srdce. 

Asi polovina mých věcí je tu černých, protože černá se přece se vším dobře kombinuje. Maminka to neschvalovala, prý budu na své svěřenky působit příliš morbidně. Jeden chytrý člověk podotkl, že černá sice ladí se vším, ale taky s černou. Ano, oba měli pravdu a já tluču hlavou do stropu a chodím černočerně. Občas hnědý svetr.

Chybí mi tu teplé ponožky a taky jsem si vzala málo teplých svetrů (protože ten krásný teplý šedý vlněný se prostě už do kufru nevešel). Teď ještě dobré, ale co budu dělat v říjnu? Vidím to tak, že umrznu. Život mi naštěstí zachraňuje (černá) softshellová bunda.

Učím se žít bez zbytečností a obejít se bez věcí, bez kterých jsem se doma neobešla. Zjišťuju, že k životu toho člověk moc nepotřebuje, ale občas je to tvrdé.

Už jsem tu, v mém novém pokoji, který je k mé smůle nejchladnější v domě. Teď tedy nastává ona očekávaná představovací chvíle. Maminka Teresa. Narozena ve Švédsku, avšak mluví česky (juch!) neb její maminka je Češka a otec Slovák, emigrovali do této země v 68. Tatínek Mattias, naprostý Švéd a zemědělec. Moje svěřenky, Julia (6) a Johanna (3), dvě docela blonďaté holčičky, které mě, pokud v dohledu není vyšší autorita, už vcelku respektují. Lillekissen, kočka (spíš kocour) domácí, stvoření o velikosti menšího psa, kterému pravidelně dupu na ocas. Nemá se tam rozvalovat. A když se zrovna nikde nerozvaluje, otírá se mi o nohy, abych ho pohladila, či loví myši.

Mé povinnosti jsou pak následující. Ráno odvézt holky do školky, po třetí je vyzvednout, mezitím decentně uklidit dům a uvařit obědovečeři. Pak na ně dát pozor do šesté, kdy přijedou rodiče a zbytek dne strávit flákáním.

Všechny maminky a (převážně šikovní mladí) tatínci mi ve školce (a vlastně nejen tam, ale kdekoli je potkám v okolních vesnicích) říkají Hej! Tedy švédsky ahoj. Milé a povzbuzující v této krajině, kde zakopnout o člověka se téměř rovná zázraku.

Abych se tu nenudila, začala jsem sportovat. Běhám tu celé dva a půl kilometru v těch neuvěřitelně pohodlných teniskách a připadám si…tak nějak né jako já. Já jsem přeci od přírody osoba nesportovní a lenivá, a kdyby mi někdo před půl rokem řekl, že se budu na běh těšit, myslela bych, že to něco pořádně těžkého praštilo do hlavy. Ale je to tak, těch 15 minut je čas, který mám pro sebe a nikdo mi ho nemůže vzít. Přemýšlím při něm, občas odpovídám na milé hej a je mi blaze. Pak se vždycky vyčerpáním zhroutím a zhruba stejnou dobu, jakou můj sportovní výkon trval, se vzpamatovávám. Čtyři měsíce přede mnou, snad se to zlepší a uběhnu třeba i kilometry tři. Chodím na desetikilometrové pěší výlety, sbírám lesní jahody a sem tam i první borůvky. Jednou jsem ujela 46 km na kole a toto je, milé dámy, můj vrcholný sportovní zážitek, neb mám obavy, že už se nepřekonám (a asi k tomu ani nemám ambice).

Skutečností je, že barnflicka (tedy slečna k dětem, jak se moje funkce nazývá) má spoustu volného času. Od osmi do tří, kdy jsou holčičky ve školce, mám volno. Trochu moc volného času. Stíhám dlouze snídat, vařit, číst švédského Harryho Pottera, znovu se učit hrát na klavír, flákat se, jíst dobré věci, spát, jezdit na kole… Přesto na mě často doléhá věc zvaná nuda, kterou už jsem doma (myšleno v Brně a na mojí rodné Moravě) dlooouho nepocítila.

V týdnu jsme navštívili obrovský zábavní park Liseberg v Gotheborgu, byla jsem až zmatená z počtu lidé, kteří se tam vyskytovali. Ach, civilizace. Jsem tu teprve tři týdny, ještě čtyři měsíce, co já si tu počnu?

Nakonec něco o jídle. Peču, jenže je to trochu komplikovanější. Má rodina v týdnu nejí sladkosti, holčičky cukr nesmí, protože není zdravý. Jen o víkendu, to si to pak pořádně vynahradí. Ale, tatínek, po zjištění, jak mě tato činnost naplňuje, koupil mi kvasnice, které zajisté něco naznačují. Takže co si zítra upeču, kanelbullar?

Přivezla jsem si z domova dvě velké Studentské pečeti, zmizely během prvního týdne. Nejbližší obchod je 12 km ode mě, takže nakupovat nejezdím. Čokoládo ádijé! Na druhou stranu, ty jejich sladkosti jsou tak neuvěřitelně přeslazené, že je to možná dobře, alespoň nepřijedu o tunu těžší. Ochutnávám tu švédskou stravu a užívám si ji, je nějak jiná a lehčí než ta naše česká, ale přitom stejně sytá – může za to kvalita potravin? Jím tu (za dva) spoustu ryb, vepřového, čerstvých brambor a zeleniny, té doslova tuny. Taky vařím. Celé dva roky jsem se v Brně pracně učila odhadovat množství jídla pro jednu osobu a teď je mé snažení doslova v prachu, neb tu každý den vařím pro pětičlennou rodinu. No, aspoň se to pořádně naučím. A co tu postrádám? Chleba, ten se tu nevyskytuje. Veškerý švédský „pseudo“chleba je sladký. Takže sladký chleba s (pro změnu slaným) máslem a šunkou? V pohodě. Vítejte ve Švédsku!

Dnes jsem si podle doporučení v komentářích četla blog placataplaneta.blogspot.se a jen si říhám, jaké já to mám štěstí a neuvěřitelně zlaté holčičky na hlídání, rvou se v průměru jen 1 – 2x denně. Uf. Taky jsou docela rozumné, takže se jim dá spousta věcí vysvětlit a ony chápou. Vskutku zlatíčka.

Děje se tu spousta věcí, o kterých bych vám chtěla povyprávět. Nejsou nijak důležité, ale dělají mi to tu hezčí. Kupa kuchařských knih zapůjčených v knihovně, fungující Skype, dopisy, které mi chodí, 25 stupňů a neuvěřitelně modrá obloha bez mráčku… věci, kterým se člověk musí usmát a ani nemusí vědět proč.

Mějte se a já jdu pokračovat ve švédské misi!

Chcete umět kouzlo?

0
0

Levandule nepatří jen do šatníku. Jsou daleko chutnější alternativy. Třeba limonáda. Příprava osvěžujícího nápoje vám zabere méně než půl hodiny a ještě uvidíte kouzlo.

Potřebujete jen svazek levandule, misku cukru a dva citróny.

Čtyři polévkové lžíce květů levandule zalijte 1/2 litrem vařící vody a nechte 10 minut stát.

Slijte a přisypte 10 lžic cukru. Míchejte, dokud se nerozpustí. Přidejte šťávu ze dvou citrónů a sledujte, co se stane.

Přelijte do většího džbánu, doplňte 1/2 až 3/4 litrem dobře vychlazené vody nebo sodovky a podávejte s ledem.

Přeju voňavé léto

Další originální recepty si odnesete z návštěvy mého blogu – vlastnipokoj.blogspot.cz

POZVÁNKA - Štěpán Růžička ve We exhibit

0
0

Jednou z nepřehlédnutelných událostí uplynulých dní je otevření nové galerie We exhibit: contemporary jewelry and objects. Pražský Úvoz, kam je třeba se za „mladým“ šperkem vypravit, se tak od nynějška stává platformou pro prezentaci jedinečné autorské tvorby. Konceptem a prioritním záměrem, za nímž stojí především kurátorka Monika Hanková, je představit veřejnosti práce, jež se ocitají na pomezí mezi volným objektem a šperkem v tradičním slova smyslu. Dokazuje tak, že hranice mezi uměleckým a užitým jsou pozvolna smazávány a že je jen na nás samotných, do jaké míry dovolíme zažitým konvencím, aby nás svazovaly v tom, co si vezmeme na sebe. Zároveň si dává za cíl rozšířit domácímu publiku obzory formou komparace se zahraničními tvůrci, na které se v prostorách We exhibit můžete rovněž těšit!

Navýsost útulný prostor galerie je koncipován do dvou částí, přičemž jedna je výstavní a druhá prodejní. A ano, to je velmi dobrá zpráva. Já sama už teď moc dobře vím, kam letos pošlu Ježíška.

Své působení odstartovala galerie monografickou výstavou Štěpána Růžičky příhodně nazvanou Dotykem vytvářet. Absolvent Ateliéru K.O.V. (Koncept-Objekt-Význam) pražské UMPRUM, pro něhož je charakteristická fascinace kůží, zcela svobodně balancuje mezi konceptuální tvorbou a šperkařským řemeslem. Návrat ke klasickému výtvarnému motivu alegorického zátiší pomíjivosti a marnosti osobitě zpracoval v ústřední instalaci s názvem Vanitas.

Pozornosti rozhodně neuniknou ani subtilní králičí lebky či čtveřice černých masek vytvořených podle obličeje autorovy ženy.

Aktuality We exhibit můžete sledovat na webu http://wxhbt.cz/. Návštěvu doporučuji více než vřele! Neváhejte! Výstava Štěpána Růžičky potrvá do 15. srpna.

A pro bludičky - pár kroků nad galerií Josefa Sudka.

Carpaccio z červené řepy

0
0

Recept na carpaccio z červené řepy jsem viděla připravovat kamarádku Markétku a hned jsem dostala chuť to také vyzkoušet! Stálo to za to, tak se musím podělit i s Vámi! Recept je velmi snadný a je to fakt dobrota, která se skvěle hodí na letní hostiny. Carpaccio z červené řepy můžete podávat jako předkrm nebo třeba i jako salát či přílohu ke grilovanému masu. Pro zajímavost jsem hledala jaké má řepa pozitivní účinky na organismus a má jich opravdu mnoho! Červená řepa působí blahodárně na náš imunitní systém, regeneruje lidský organismus a zpomaluje stárnutí. Dále její barvivo rozšiřuje věnčité tepny a zpevňuje stěnu vlásečnic. Údajně má napomáhat i při alergiích a v boji proti kvasinkových onemocněních. Kromě toho obsahuje řadu vitamínů (B,C), vlákninu, kyselinu listovou atd. Prostě důvodů proč si řepu dát je mnoho! :)

pro 2 osoby

suroviny: 2 červené řepy, rukola, sýr (mozzarela, parmezán, kozí sýr...), olivový olej, balzamikový ocet, citron, sůl, pepř, alobal, pečící papír

1. Řepu oloupeme (pozor, hodně barví, hned potom si umyjte ruce :D) a zabalíme pevně do alobalu a vložíme do pekáčku nebo zapékací misky, kterou jsme si předem vyložili pečícím papírem (nutně být nemusí). Troubu nastavíme na 190°C a pečeme dvě hodiny.

2. Řepu rozbalíme a necháme jí úplně vychladnout (nebo i vychladíme v lednici, tak chutná nejlépe). Potom nakrájíme na tenké plátky. Osolíme a opepříme. Servírujeme s rukolou a sýrem. Já použila mozzarelu, ale záleží, kdo má co rád. Zakápneme balzamikem, kapkou citronu a olivovým olejem a sníme!

Dobrou chuť! 

Přeje M. z http://majdenka.blogspot.cz/


Víkendová soutěž o 5 voucherů na Mixit

0
0

Naši milí Votočáři,

týden nám rychle utekl a už tu máme zase pátek. Tentokrát opět soutěžní!

Rozhodli jsme se vám zpříjemnit letní rána trochou zobání. Nebojte, nesoutěžíme o balíček krmiva pro andulky, ale o oblíbené MIXIT. Pět z vás může vyhrát voucher na opravdu zdravou snídani. Na www.mixit.cz si můžete vybrat z hotových namíchaných směsí, kašiček nebo křupavého ovoce a nebo si svou vlastní směsku rovnou namíchat z bohatého výběru všech možných ingrediencí!

 

Pravidla jsou stejná, jako každý týden. V sobotu dopoledne zveřejníme na blogu článek Knäckebröt – Křupavý švédský chleba. Každý, kdo se během víkendu zúčastní diskuze pod tímto článkem, bude do soutěže zařazen. V pondělí pak na fóru vyhlásíme 5 vítězů.

Krásný tropický víkend přeje

Vaše parta VotočVohoz

Knäckebröd - křupavý švédský chleba

0
0

Knäckebröd je pro Švédy základní stavební kámen jídla. Prodává se tu snad v milionech variací a každá chutná odlišně. Taky je to jedna z mála věcí, která je u nás dražší. A protože upéct si ten domácí vůbec není těžké, rozhodla jsem si to zkusit na vlastní kůži (nebo spíš vlastní ruce?). Seděla jsem ve svém pokoji a přemýšlela, co podniknu. Pak jsem se rozhlédla po kuchyni a olalá! Kvasnice. Pak krystalky mořské soli, rozmarýn a bylo jasno. Ehm, tedy knäckebröd má být křupavý a to ten můj tak úplně není, zřejmě jsem ho dostatečně tence nevyválela, alespoň příště vím, na co dát pozor. Ale co vám budu povídat, zaprášilo se po něm i tak!

Tak tedy začneme, co vy na to? Jen malé upozornění, budete potřebovat tyto odměrky z Ikea, ve Švédsku se téměř všechno měří na decilitry (zkráceně jen dl).

 

Knäckebröd (cca 3 plechy)

25 g čerstvých kvasnic

3 dl mléka

½ lžíce medu

5 dl celozrné mouky

3 dl hladké mouky

½ lžičky soli

1 lžička rozmarýnu

 

Krystalky mořské soli na posypání

1. Ohřejte mléko na 37 stupňů (což je přibližně teplota lidského těla, tedy když do hrnce strčíte prst a nic necítíte, je to ono), přidejte kvasnice a rozmíchejte. Přidejte zbývající ingredience a vypracujte hladké těsto. Nechejte na teplém místě a pod utěrkou kynout 30 – 40 minut.

2. Předehřejte horkovzdušnou troubu na 250 stupňů. Těsto rozdělte na tři části a rozválejte na co nejtenčí placky. Ostrým nožem nebo rádýlkem vykrajujte trojúhelníčky a naskládejte na plech vyložený pečicím papírem. Posypejte solí a trochu ji do těsta vmáčkněte, aby neopadala. Propíchejte vidličkou a pečte ve středu trouby 7 – 8 minut.

Tolik tedy k dnešnímu (pro mě netypicky) slanému pečení. Skvěle chutná jen s máslem anebo (docela podivuhodně) i s borůvkovou marmeládou. Vyzkouší někdo?

Hodně štěstí při pečení přeje

Děvče u plotny!

Květinová ozdoba

0
0

létu pro mnohé z žen patří květinové ozdoby do vlasů. Pokud k nim patříte a rády tvoříte, čtěte dál :). Připravila jsem si pro Vás návod na výrobu skládaného květu.

1.

Budeme potřebovat:

  • organzuči jakoukoliv tenčí látku, která se dá opálit nebo se netřepí
  • nůžky
  • svíčku
  • jehlu a niť
  • plsť
  • tvrdý papír
  • sponku, brožový můstek či sicherku
  • lepidlo

2.

Z tvrdého papíru si vystřihneme dvě stejně velká kolečka. Já mám kolečka s průměrem 7 cm. Nastříháme látku na čtverečky, budeme jich potřebovat zhruba 16. Z čtverečků vystříháme kolečka. Při stříhání nám pomůžou dvě kolečka z tvrdého papíru. Čtverečky (po třech až čtyřech) vkládáme mezi ně a vystřihujeme. Jde to tak lépe, protože látka se hodně třepí a klouže a stříhání s jedním kolečkem je náročné. Látková kolečka dále opálíme nad svíčkou. Nemusíte se bát, je to o cviku :).

3. a 4.

Dalším krokem je skládání a přišívání koleček. Kolečko složíme na čtvrtku a takto jej přišijeme k plsti. Nejprve přišijeme čtyři, po obvodu kolečka z plsti.

5.

Dále přidáváme čtvrtky do mezer. Květ se nám pomalu zaplňuje. Šijeme až máme přišité poslední kolečko a nemáme v květu žádné mezery.

6.

Poté z plsti vystřihneme druhé kolečko, ke kterému přišijeme brožový můstekči sicherku nebo sponku. Já přišívám brožový můstek i sponku, protože někdy nosím květ ve vlasech a jindy jako brož :).

7. a 8.

Poté přilepíme ke květu, necháme zaschnout, vyvětráme lepidlo a můžeme vyrazit s novou ozdobou vstříc létu :).

P.S.: Pokud máte raději video, krátké je zde, na mém blogu!

Soutěž o dva lístky na festival

0
0
Krásné léto, naši drazí Votočáři,
 
kdo z vás ještě letos nestihl navštívit nějaký letní festival? Abychom vás trochu navnadili, máme pro vás v parném týdnu další soutěžení. Vítěz soutěže získá dva lístky na festival Highjump, který se uskuteční 2. – 3. 8. 2013 v nádherném prostředí žulového lomu v Hřiměždicích. 
 
 
A jak vyhrát? Úkol je jednoduchý, stačí se mrknout na stránky www.jsemstylova.cz a správně zodpovědět soutěžní otázku: Za co můžeš od Kotex vyhrát exkluzivní ultrabook?
 
Ze správných odpovědí vybereme vítěze, který si odnese dva lupeny na Highjump, a taky dalších pět z vás, kteří dostanou dárkový balíček od Kotexu.
 
Tak vzhůru do soutěžení!
 
Vaše parta VotočVohoz
 

BB cream Garnier - recenzia

0
0

Ahojte ;) Dnes som sa rozhodla, že Vám predstavím môj najobľúbenejší kozmetický výrobok.

GARNIER SKIN NATURALS BB CREAM - ZMATŇUJÚCA TÓNOVACIA STAROSTLIVOSŤ

Čo tento výrobok sľubuje?

BB (Beauty Balzam) krém je unikátna zmatňujúca tónovacia starostlivosť, ktorá využíva všestrannú technológiu pre dlhodobú starostlivosť s jemným dotykom make-upu k docieleniu bleskovo bezchybného vzhľadu. Zloženie bez obsahu oleja je špeciálne navrhnuté pre mastnú a zmiešanú pleť. Je obohatený o ultra-absorbčný perlite a minerálne pigmenty. Zmatňuje pleť, redukuje póry a nedokonalosti, rozžiari a zjednotí pleť, hydratuje a chráni ju pred UV žiarením. Dosiahnete bezchybný vzhľad v jednom kroku - dokonalá hydratácia, bez olejové zloženie pre pleť bez lesku a dokonalé zjednotenie a prekrytie malých nedostatkov pleti.

 

 
Čo naň hovorím ja?
Tento BB cream ma milo prekvapil, vôbec som nečakala, že by mohol byť lepší ako BB cream na suchú pleť.  Je naozaj dosť svetlý,preto ho teraz cez leto používam máličko. Na to, že je to BB cream  výborne kryje a zjednoťuje  samozrejme nečakajte zázraky nieje to make-up. Zmatňuje tak ako sľubuje, nemám potrebu si po no dávať púder,ale niekedy pre istotu nezaškodí :D Dobre sa nanáša štetcom ale aj prstami. Tento BB cream je určený na mastnú pleť, no moja pleť je suchá a vyhovuje mi oveľa viac ako ten BB určený na suchú pleť. 
Myslím, že tento BB cream od Garnier tak ľahko nevymením :)
 

 
Skúšali ste tento BB cream? Vyhovuje Vám? 
 

Živůtek H&M z kolekce Beyoncé as Mrs. Carter

0
0

Již před několika měsíci se do všech obchodů H&M dostala letní kolekce, v jejíž kampani účinkuje krásná zpěvačka Beyoncé. Nejen, že je její tváří, spolupracovala dokonce i s návrháři, kteří na základě toho vytvořili takové oblečení, které má sama Beyoncé v oblibě.

Jednou z věcí, která mě z této kolekce doopravdy nadchla, byl krátký barevný top. Přesně takový mi scházel. Navíc jsem si říkala, že ho v teplých letních dnech skvěle využiji, proto jsem neváhala a ihned ho zařadila mezi ostatní kousky do svého šatníku. A měla jsem pravdu. Stačilo pár slunečných dnů a krátký top se sukní pro mě byla nejpohodlnější a zkrátka ideální varianta k tomu, co si mám vzít na sebe. Osobně si myslím, že k takovým nebo podobným topům vypadají mnohem lépe sukně, šortky či kalhoty s vyšším pasem. Nemusíme přeci na každého "vyvalit" celý pupík. Jak se vám krátké topy líbí? Také jste si nějaký pořídili?

Zdraví Sára z www.czechstreetglamour.cz!

Jak sestavit IKEA nábytek a nerozejít se

0
0

Není člověka, který by sestavil nábytek z Ikey v klidu.

Ikea nábytek sám nesložíš a tak je vždycky s kým se rozcházet. Výběr partnera pro tuto aktivitu je důležitý, máme-li na výběr. Soused, kamarád, známý, táta, brácha, no a nedejbože partner.

Soused. Před ním budeš svůj vztek a frustraci z křivých křivek nábytku pěkně dusit a snažit se vypadat nad věcí. Až do posledního šroubku se budeš potit, ale přeci nebudeš chtít řvát na souseda a vypadat tak jak totální nervák. Takže jen tiše rudneš a říkáš si v duchu, ty vole, to je jouda, tam stojí jak Y a to kladívko asi doletí samo z druhý strany pokoje, zatímco nahlas zpoceně hlásáš pohodu. Zpočátku to vypadalo jako fajn nápad, sousedi si pomahají, ale zároveň před sebou nemůžou být sami sebou, jelikož je to moc formální, až povinnej vztah. No a když přijde na poslední etapu návodu na sestavení Ikea nábytku... Dusíš to. Možná to i vzdáš, je-li to moc nemožný (křivý) a necháš to na potom, až se vydejcháš, sousedovi poděkuješ, koupíš čokoládu a dál se o tom nebavíš. Skříň/postel/gauč tak nějak stojí...

Kamarád/ka. Někdo, kdo je ti přeci jen dobrovolně bližší, takže teď se potíš a tiše rudneš jen do určitýho momentu, ale pak to jde ven. Sprostý slova, někdo u toho třeba i plive. V horším případě to slízne ten kámoš, jen si vyslechne pár objektivních nadávek, protože neschopnost jako vlastnost budeš vyčítat až rodině nebo partnerovi. Ve finále si zanadáváte společně, poslední šroubek oba propotíte úplně stejně a nakonec otevřete plechovku a společně se tomu zasmějete.

Rodinný příslušník, nejčastěji reprezentován otcem či bratrem. Tak tady už jde o krk od začátku, protože si je na výpomoc pozveš spíše z povinnosti. Nic, teď se skládání Ikea nábytku nedá srovnávat se spoluprácí se sousedem. Rudneš od prvního šroubku, při prvním skřípnutí palce řveš na kolegu z rodiny, protože to je samozřejmě jeho chyba. Au! Neschopnej, fakt. Poručíš, ať jde radši stranou, a že mu řekneš, až budeš potřebovat pomoc, protože je nějak moc chytrej a z toho rudneš dvakrát rychleji. Poslechne. Ale to ti nezabrání vinit ho z tvý modřiny. Nějakým divotvorným způsobem se dopracujete (dopracuješ) k finiši. Jsi zralej na panáka. S myšlenkou, že rodina je jeden z nejdůležitějších pilířů, který se někdy dávaj dohromady tak blbě, jak tahle idiotická skříň, se uklidníš a dokonce se na tátu i usměješ, poděkuješ a omluvíš. Skříň stojí a ta levá strana se časem zamaskuje třeba tím příšerným květináčem, co ti poslala mamka.

Partner. Tak tady končí veškerá sranda. V zápalu boje si totiž vyčtete neumytou skleničku z minulýho měsíce a ponožku z rohu v obýváku. Všechny ty šroubky vedou ke krvavý válce a navíc, návod ti poroučí mít u sebe kladivo. Nakonec zvoní vystrašenej soused, ze zoufalosti voláš kamarádovi/kamarádce a do toho volá táta, že prej jestli už jste byli v tý Ikey a jestli může nějak pomoct. 

Vždycky ale tenhle upgrade obýváku/ložnice končí minutou ticha, kdy aktéři zíraj na hotovej, postavenej výtvor. Je to masterpiece. Ikea je v rámci možností fajn, ale co dělá lidský psychice...

Prej jak sestavit Ikea nábytek a nerozejít se... Ha. GOOD LUCK!


Litva krásná, fotogenická

0
0

Na začátku července jsem se díky jedné evropské organizaci dostala do země, které mi do té doby byla neznámá, do Litvy. Místní organizace pořádala projekt týkající se Graffiti a Urban Art a programu se účastnilo 35 lidí ze 7 evropských zemí.

Odjížděla jsem plna očekávání, s pětičlennou skupinou z Čech. Jeli jsme vlakem z hlavního nádraží z Prahy, cesta byla dlouhá a jediné město na naší pouti, které jsem znala, byla Varšava.   

Naším cílovým místem bylo městečko Zarasai, nacházející se u hranic s Lotyšskem.

Příroda Litvy, nádherná jezera a atmosféra této krásné země mě učarovaly. Počasí nám přálo, každý den jsme se mohli koupat v čistých vodách místních jezer, a užívat si léta…

Po večerech jsme chodili do místního baru, kde se scházeli místní mladí, a byli k nám, cizincům, velmi přátelští. Bar měl sezení i na plovoucí terase, kde o víkendu hrála hudba, a mohli jsme tančit. Na jezeře byl osvětlený vodotrysk, který dokresloval skvělou atmosféru.

Během týdne jsme se podívali také do hlavního města Litvy, do Vilniusu. Město to je opravdu krásné, můžete zde vidět spoustu pamětihodností. Nejvíc mě zde ale zaujala stěna, na které byla umístěna různá výtvarná dílka. Byla to taková malá galerie na stěně.

Jak jsem zmínila, náš projekt se týkal Graffiti. Já, jakožto pasivní obdivovatel tohoto umění, jsem se naučila spoustu zajímavých věcí a dokonce jsme ve skupině vytvořili naše společné dílo, na které jsme byli všichni patřičně hrdí.

Jsem moc ráda, že jsem se mohla do této země podívat a na chvíli nasát její atmosféru.

Shabby Chic

0
0

Víte o čem bude dneska řeč? Už dlouho jsem hledala název. Název toho, jak pojmenovat to, čeho chci někdy v budoucnosti docílit ve svém případném domku. Shabby Chic pochází z Francie a vyskytuje se tedy hlavně tam a je pro Francii a středomoří charakteristický. Vše je čisté a domov působí možná až trochu chaoticky, ale vše je pečlivě promyšlené. Do shabby domova patří i trocha retra a starší kousky nábytku a tohle všechno tvoří Shabby Chic.

PS : někdy může působit přeplácaně.

Tento i další články naleznete na http://agaandaga.blogspot.com/

 

Odkazy na eshopy:

http://www.dressmyhome.ie/

http://www.shabby-shop.cz/

http://www.tintinhal.sk/

http://www.bellarose.sk/

http://www.vilavilocka.sk/

http://www.creativdekor.sk/

http://www.vonadomova.sk/index.php

 

Napište mi svůj názor na Shabby ! ♥♥

Blanc mění pohled

0
0

Jsem bloggerka začátečnice. Není tomu ani měsíc, kdy jsem si rozhodla založit i vlastní blog a vypouštět na něm do světa své nápady. Nabídku psát na votocvohoz přijímám se smíšeným pocity.  Na jednu stranu to beru jako výzvu, další metu, kteoru bych mohla zdolat. Na druhou stranu jsem poněkud nejistá a nervozní v kramflecích, které si právě nazouvám. Obvykle nosím středně vysoké podpatky. momentálně stojím na dvanácti centimetrových šteklích a snažím se udělat první krůček směrem k rádoby článku. 

To by na úvod asi stačilo. Často mám problém s tím, o čem vůbec psát. Zjistila jsem, že nejlepší je nosit v kabelce zápisník a ostrou obyčejnou tužku, abych si mohla hned všechno zapsat. Dnes mě ale políbila má přebíhavá múza. Tak snad můj první pokus bude za něco stát.

Ráda cestuji. Kamkoliv. Kdykoliv. Na střední škole jsem snad neodmítla jedinou exkurzi, výlet, zájezd a tak dále. I když to byl výlet do Nikam, vždy to stálo za to (tedy až na exkurzi do geologického muzea). Tímto stylem jsem zavítala do levandulové Provence, uklidňujícího Londýna, záhadného a tajemného Krakova, rozlehlého Berlína, perníčky a punčem vonící Vídně, třířekového Pasova, pochmurného Norimberka, podzimních Drážďan, noční Budapešti, prosluněné Bratislavy a k mělkému Balatonu. A tohle je jen špička obřího ledovce.

Jednu z nejlepších dovolených, kterou jsem kdy podnikla, byla také v učitelském doprovodu. Já plus dvě učitelky od nás ze školy jako dozor. Nikdo v ten moment nebyl šťastnejší člověkem na světě, než moje maminka, která věděla, že její dcera bude mít nad sebou profesionální dohled. Nicméně, dovolená s mými učitelskými bodyguardy se proměnila v super zážitek. Mimochodem jely jsme do Švýcarska. A teď se tedy konečně dostávám k pointě.

Když se řekne Švýcarsko, většině lidí se vybaví několik věci: hory, ementál, Matterhorn, švýcarský nůž, jezera, ta proslulá fialová kráva, co má na sobě bílý nápis, fondue a? Zase hory. A ano, mají pravdu. Švajc není prakticky o ničem jiném než o horách. A proklatě vysokých. S bílou čepicí. 

Já osobně jsem - jak to říct - něco jako antihoral. Nejotravnější výlety z dílny mých rodičů byly vždycky ty, které spočívaly v tom vylézt na vysoký kopec (ano, mluvím o Sněžce) a zase hezky slézt (po svých!). Možná je to českými horami (kopci), možná je to tím, že Mont Blanc strčí naši Schneekoppe hravě do kapsy. Při naší malé exkurzi nach Schweiz jsem se těšila do měst jako byl Lucern nebo Ženeva. V Ženevě se mi poařilo úspěšně ztratit (dozor selhal), zjistit, že to je to nejčistší město světa, a prohlédnout si místo, kde byla zabita Sissi. Nicméně neohromila mě tolik, jak jsem čekala. Chybělo mi tam takové to ,,WOW!", které promění návštěvu místa v nezapomenutelnou.

Ono pravé ,,WOW" jsem paradoxně našla - světe div se - v horách! Nic mě neohromilo víc, než vystoupení na bílou peřinu mraků a uvidět vrchol Mont Blancu, jak se posílen svou výškou směje všem horám v okolí (Evropě). Já, antihoral, jsem v ten moment nalezla v horách zvláštní zalíbení. Nazvala bych to respektem k matce přírodě a její práci. Neuvěřitelné, že tohoto obra jednoho dne jen tak zničeho nic vytvořila. A nejen jeho, ale vždychny hory v okolí. Jednoduše se jednoho dne rozhodla, že trochu zatřese zemí a postaví tyto kamenné zuby, abychom je my, obyčejní smrtelníci, mohli jednoho dne obdivovat s otevřenou pusou. A ona, Příroda, se mohla tvářit jako vítěz prestižní soutěže o nejlepší výtvor. A přitom to jsou jenom obří kameny. Silné, velkolepé, hrdé, děsivé. Dodnes je můj alpský zážitek jedním z nejsilnějších. Proč?

Něco mě naučil.

Řekněme, že to byla ukázka toho, jak strašně jsme oproti přírodě a světu malí, nicotní a slabí. Že ať se budeme snažit jak chceme, budeme vždycky o kousek pozadu. Můžeme vymyslet sebeúžasnější technologie a vždycky bude co zlepšovat a dolaďovat. A možná mi to trochu připomělo jednu nebezpečnou myšlenku. V člověku od pradávna pramení touha ovládat celý svět, být pánem tvorstva, nebo Bohem. Chceme všechno ovládat, mít nad vším kontrolu a přehled. A tak trochu nás opustil smysl pro spontánnost a schopnost nechat věci plynout tak, jak jsou a nesnažit se je organizovat.

Někdy asi potřebujeme pohled shora (nebo z hory?), abychom poznali velikost věcí. Takže má rada na závěr?

Vzhůru na Mont Blanc!

A bit of PUNK! DIY

0
0

Úprimne. Mám strašne veľa povinností. Čakajú ma ilustrácie,ktoré som minulý týždeň nestihla kvôli iným úplne,že najviac neodkladným prioritám. No a dnes? Dnes som vytiahla staré rifle a vravím si "ideme do toho dievčatá,ideme byť trochu punk!" (ostatne, to vymyslel môj workoholik, mne punk moc neprídu)

Čo budete k potrebovať:
1. Staré rifle či iné nohavice
2. Tvrdý papier- kartón napríklad
3. Textilné farby
4. A trochu trpezlivosti
 

1. Takže nohavice odstrihneme. Dĺžku nechám na vás. Ja som ich odstrihla nad kolenom-rada by som ich nosila do práce.

2. Vystrihneme šablónky cez ktoré budeme farbu nanášať. Toto sú moje obľúbené halúzky.

 

3. Vyberieme najlepšiu textilnú farbu. Mám rada značku pebeo. Je dosť hustá a naozaj dobre drží.

4. Ostáva nám len aplikovať jednu halúzku za druhou,nechať ich poriadne zaschnúť a dozdobiť. Namiesto striebornej farby môžete použiť aj lak na nechty. Zrovna tu nie je ale mám niektoré triká ešte z 2005 a je tam.Stále drží Nezabudnite nohavice na krajoch trochu podhnúť,nech je to estetikuš. Prešite jemne, aby stehy nebolo vidieť.

 
 
 

Nail art - gold glitters

0
0

Aloha! Ako každú nedeľu som si lakovala nechty. Na tento nechtový dizajn som sa nechala inšpirovať od mojej najobľúbenejšej blogerky MsL3nik.

Použila som:

spevňujúci, krycí a podkladový lak na nechty od Avonu, 6,90€

lak od Sally Hansen 210 Naked Ambition, 5,29€

zlaté trplietky z DM 1,20€

a na koniec priesvitný lak Aisha, 1,60€

Mne sa tento nechtový dizajn veeeeľmi páči :) a čo Vám?? 

Werushberry.blogspot.sk

Viewing all 286 articles
Browse latest View live