Quantcast
Channel: vinted.cz Vinted Blok
Viewing all 286 articles
Browse latest View live

Jaro je tu, pojďme sportovat!

0
0

Tak se nám snad definitivně oteplilo, ve vzduchu je cítit jaro, konečně zase můžeme vytáhnout šaty, sukně a kraťasy a hrozit se absence jakýchkoli slunečních brýlí, které by byly funkční a zároveň šik.

Jaro pro mě znamená spoustu aktivit, které mi byly po celou zimu zapovězeny. Konečně můžu vyrazit s kamarády na hrad či zámek, můžu se učit v parku, místo abych byla zalezlá doma pod třemi peřinami a hlavně můžu konečně vyrazit do ulic za sportem.

 

Je úplně jedno, jaké sporty vyznáváte, jsem si jistá, že každý z nás má jiné chutě a potřeby a to co baví mě, nemusí nutně bavit každého. Za sebe mohu třeba vřele doporučit sportovní lezení, kolečkové brusle a běh. Sporty, kterým se věnuji musí bezpodmínečně splňovat určité podmínky. Ráda objevuji nová místa, pobývám v přírodě a vyhovuje mi samota i lehká společnost. Dost ale o mně.

 

 

Myslím, že každý z nás se během svého života k nějakému sportu dostal (nebo do něj jen nahlédl a zjistil, že zde mu pšenka nepokvete) a je už jedno, jestli se jednalo o lekce karate na základní škole nebo slézání cvičné stěny na firemním teambuildingu.  Někteří lidé se po takovém zážitku rozhodli, že jakákoliv pohybová aktivita není pro ně a dále tedy sport neřešili. Skupina druhá (do níž počítám i sebe) ovšem pohybu zcela propadla a zařadila ho do svého běžného denního programu.Sport se s námi prostě veze ať už chceme nebo ne a pro spoustu lidí je spíše nutnou povinností (ať už z důvodu zdravotních či estetických) než potěšením. Takoví lidé sice cvičí a třeba se i zdravě stravují a starají se o sebe, nepociťují ovšem z pohybu takové uspokojení jako ti, jež se mu věnují proto, že je prostě a jednoduše baví.

Osobně se domnívám, že dost často si lidé volí sport, kterému se chtějí věnovat spíše z důvodů prozaických (jako je „při tomhle se rychle zpevním“ a „tohle zabírá na zadek, který mám jak rosol“) než ze zájmu. Potom se není čemu divit, že je cvičení nebaví a že se jen stresují tím, že tělo pořád nevypadá tak, jak by chtěli, i když do toho dali tolik dřiny.

 

 

Podle mě by takto sportovec vůbec neměl uvažovat. Měl by mezi sporty hledat a zkoušet, dokud nenarazí na cvičení, která ho baví a která pro něj nejsou očistcem. Měl by si ze sportu odnášet duševní pohodu, nové zážitky a postupné zlepšování fyzického stavu brát pouze jako příjemný bonus.

Pokud stále pátráte po novém sportu, který pro vás bude zároveň výzvou a zároveň zábavou, ráda bych vás odkázala na stránky: www.sportcentral.cz, které se snaží skvělým způsobem zmapovat veškerá sportoviště a sportovní kluby v ČR, dát sportovcům možnost najít si přátele, kteří se věnují stejným aktivitám a celkově zlepšit informovanost ohledně sportu u nás.

Není problémem zde získat informace o nejbližších cyklostezkách a trasách na kolečkové brusle, či o plaveckých bazénech a fotbalových hřištích.

Stránky se zatím nacházejí teprve v počátečním stadiu, myslím ale, že časem by se z nich mohl stát velmi zajímavý projekt, schopný ušetřit spoustě lidí čas. Pokud tedy máte nějaké vaše oblíbené sportoviše či místo kde se vám dobře cvičí, pokud jste členy nějakého sportovního klubu, nebojte se ke stránce přidat a podpořit ji.

V tuto chvíli dokonce probíhá soutěž (http://www.sportcentral.cz/mapujeme-sportovni-cesko) o Ipod Shuffle či poukázky od www.sportobchod.cz. Výherce se losuje každý týden a pravidla jsou velmi jednoduchá. Stačí se zaregistrovat a splnit alespoň jeden z uvedených bodů (například zaregistrovat svůj sportovní tým, přidat veřejná či soukromá sportoviště či mnoho dalších).

 

A jak jste na tom vy? Sportujete z donucení, protože vás to baví či se sportům vyhýbáte obloukem?

 

DIY - Zásobník na odličovací polštářky

0
0

Vždycky jsem měla nevzhledně a neskladně uložené vatové tamponky na odličování. Dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, jak jim dát nějaký řád. Ale nebyl nápad. Až do dneška.

Návod je jednoduchý, každý si ho jistě uzpůsobí podle sebe a budete se pyšnit krásnými zásobníky!

 

JDEME NA TO!

Postačí nám kulatá krabička od čipsů z Lidlu asi za 14 Kč. Čipsy byly dobré, nicméně ty nepotřebujeme :D

 

Na papír jsem si obkreslila kolečko větší, než tamponek (vzala jsem to podle skleněné svíčky a tužkou obkreslila. Následně jsem kolečko přehnula, abych docílila jeho poloviny. Tu jsem pak přiložila ke spodní hraně krabičky a fixou obkreslila. Můžete to zkusit od ruky, pokud si věříte, nicméně já to chtěla mít pěkně pravidelné :)

 

A pak vyříznete. Doporučuji řezák nebo opravdu ostrý nůž, ať si nezničíte krabičku. Ale stále je tu ta možnost koupit nové čipsy :)

 

K mému nápadu jsem potřebovala červenou barvu na krabičce trochu zamaskovat, tudíž jsem sáhla po zásobách výtvarných potřeb ze střední školy. Konkrétně pro temperové barvy, v mém případě bílou.

 

 

Celou krabičku nabarvíme a necháme uschnout. Důležité je, aby se nám víčko nepřilepilo při schnutí ke spodní části krabičky. Já schnutí řešila takto, později jsem víčko ale stejně odtrhla, aby se mi lépe tvořilo.

 

 

A teď končí sranda a začíná práce! 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Já si pro dekorování zvolila jutový provázek. Je krásný, přírodní, ráda s ním pracuji. K ruce jsem si ještě vzala lepidlo Herkules a štětec. 

 

Okraj krabičky jsem natřela lepidlem a začala omotávat provázek. Zvolte si začátek někde "vzadu", ať nemusíte pak koukat na přeložený provázek :) Co se týče lepení, tak jsem dost vynechávala - namazala jsem si třeba 3 cm dlouhý a 1 cm široký pásek, omotala pětkrát dokola provázek a pak znovu namazala na jiném místě. Není třeba lepidlo roztírat po celé ploše krabičky, provázek drží i tak. Jen prvních pár otoček je třeba nechat trochu zatuhnout, aby vám provázek neujížděl.

 
 

Je dobré mít po ruce mokrý hadřík, do kterého budete utírat prst od lepidla, nebudete muset stále odbíhat.

 
 
Spodní část jsem dělala tak, že jsem si ustřihla provázek na délku vždy tak, aby zůstala vystřižená díra průchozí.
 
 
Na kartonový spodek jsem nalepila úzkou krajku - karton jsem přetřela lepidlem a krajku na něm přidržela. Krásně se lepidlem zpevnil.
 
 
Víčko jsem provázkem omotávala samostatně. Původně jsem na něj chtěla dát jen krajku, ale nějak se mi to nezdálo, tak jsem sáhla po provázku. Vmotala jsem ho nejdřív do vrchní části víčka a poté i okolo.
 
 
 
Malou dírku uprostřed víčka jsem zaplnila zlatým cvočkem.
 
 
Ještě jsem na jutový provázek přilepila úzkou krajku, též Herkulesem. Nebojte se toho, že vám vše, co polepíte, zbělá, Herkules po zaschnutí zprůhlední!
 
 
A máme hotovo!
 
 
Pevné nervy a šikovné ruce přeje Verča z Blueberry Pink

Pozóóŕ! Další víkendové soutěžení!

0
0

Milí Votočáři!

A máte to tu zase! Pohoda, sluníčko, snídaně...teď ještě něco pořádného vyhrát a máte víkend jedna báseň!

Od sobotního rána do nedělní půlnoci žhavte dráty www.votocvohoz.cz! V sekci BLOG najdete úžasný recept na jarně/letní snídaňovou dobrotu! Každý, kdo se během víkendu zapojí do diskuze, se automaticky dostává do slosování o skvělé ceny. Pro velký úspěch opětovně nadělujeme pět elektronických poukazů Mixit, díky nimž si budete moci namíchat snídani přesně podle svého gusta!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kdo bude o víkendu snídat s Votočem?

Těšíme se na vás v diskuzi!

Vaše mlsná parta VotočVohoz

Snídej jahody! Zapoj se do diskuze! Vyhraj báječné ceny!

0
0

Dneska bych se s vámi podělila o další z mých oblíbených receptů. Minule to byl mrkvový dort, dnes bych vám ráda představila tenhle lehký jahodový dezert. Mám ho ráda, protože jeho příprava nezabere moc času a navíc dezert není nijak extra "bohatý" na kalorie :)

Co potřebujeme na 4 porce?

4x balení jahod

1000g bílého neslazeného řeckého jogurtu (já používám odtučněný)

1x balení dlouhých piškotů

med

1/2 citronu

moučkový cukr

Postup?

1. Jahody nakrájíme na plátky a v míse smícháme se šťávou z 1/2 citronu.

2. V další misce smícháme bílý jogurt s 1 - 2 lžičkami moučkového cukru, podle vlastního uvážení. Také přidáme 1 - 2 lžičky medu. Pokud chcete dezert dietnější, místo cukru přidejte jen 4 lžičky medu.

3. Dále nakrájíme piškoty na plátky. Pak už jenom plníme skleničky - já začínám piškoty a přidávám jahody a jogurt. Takhle to opakuji dokud není sklenička plná. Nakonec ozdobíme jednou jahodou na vrchu. Také můžeme přidat šlehačku.

Výsledek vypadá takto:

Příprava zabere maximálně 10 minut a na dezertu není co zkazit :) A co vy? Dali byste si něco podobného k snídani? Podělte se s námi o další tipy!

 

Bára z Voguehaus

Jaro dělá pokusy!

0
0

Venku už je konečně krásně a počasí samo přímo vybízí k tomu něco podniknout a jen tak nesedět doma. Pokud nevíte, kam vyrazit, mám pro vás pár nápadů, co podniknout. Ale co já vím, třeba víte ještě o něčem lepším.

1.       Majáles

Jasná volba číslo jedna, pokud máte alespoň maličkou možnost přijet. Tři města, spousta skvělých hudebníků a kapel (Tomáš Klus, Charlie Straight, Toxique, UDG, Chinaski, Kryštof…). Je tu vysoká šance potkat známé, se kterými jste se už dlouho neviděli a naopak nepotkat někoho, koho hledáte a kdo na vás čeká u stánku s Majálesovýma tričkama, protože těch lidí přijde opravdu hrozně moc.

Na Majáles přijďte v oblečení, které se může zničit nebo zašpinit, bývá tam spousta lidí, kteří vás polijí pivem nebo jiným alkoholem, hodně prachu anebo bláta, to už záleží na počasí. Ale čistí domů nepřijdete.

A nakonec jeden tajný tip. Pokud se vám doma válí staré a nefunkční elektrospotřebiče, vezměte je s sebou, za každý dostanete poukázku na 50 Kč!

Tak ať žije studentský život!

2.       Piknik

Běžte odpoledne někam do parku, vemte spoustu přátel, pořádně velkou deku a takový ten správný otevírací piknikový košík plný skvělých koláčů, sendvičů, limonády, talířů a skleniček. Klidně zkuste i snídaňový piknik, který se může protáhnout až do oběda. V Brně doporučuju Lužánky anebo Björnsonův sad. Obzvlášť teď, když všechno začíná kvést.

3.       Skleníky a botanické zahrady

Nevím, čím to je, ale mám ráda velké skleníky plné cizokrajných rostlin, motýlů, dřevěných můstků a barevných rybiček. Je v nich docela horko, ale za to podívání to stojí.

4.       Jeďte na výlet!

Na zámek, na hrad, do hor, po cyklostezce, prostě kamkoli ven!

5.       Vokruch vokolo Štatlu

Pro ty z vás, které mají vyšší laťku, tu mám poněkud extrémní specialitu - Brněnské vokruh vokolo Štatlu a Špacír. A co že to je? 100 km za 24 hodin. 100 km bez spánku a téměř nulového odpočiknu. Chce to dobré boty a zásobu iontových nápojů. Bolest celého těla zaručena. Nejedná se o závod, ale spíš o zkoušku vlastní zdatnosti, protože je to pekelně náročné.

Tak co, kam se vypravíte?

Vaše Kristina

Soutěž s VotočVohoz

0
0

Drazí Votočáři!

Na jaro to zase nějak nevypadá co? Navadí, pojďte si o víkendu zasoutěžit! 

Pokud nedáte dopustit na černou barvu, pak bude pro vás násludující soutěž to pravé!

Jak budeme soutěžit?

Celý tento víkend (tj. 4. a 5.května) se opět můžete zapojit do diskuze na našem blogu! V sobotu ráno se v sekci Blog objeví příspěvek s názvem ,,Budiž sako!", který pro vás připravila blogerka Markétka. Zapojte se do diskuze, komentujte, zkrátka se bavte - tentokrát o módě. Každý zúčastněný se automaticky dostává do slosování o žůžo stylové kousky  do svého šatníku!

O co budeme soutěžit?

Tentokrát si zasoutěžíme o dva kousky z kolekce značky Dorota BeBe - a sice šatičky a už zmiňované sáčko! Oba kusy jsou originály, které jen tak na někom nepotkáte! Více k nahlédnutí tady: https://www.facebook.com/Dorota.Bebe

 

Těšíme se na vás v diskuzi!

Vaše parta VotočVohoz!

Budiž sako !

0
0

My ženy se můžeme pyšnit jednou fantastickou vlastností – umění povýšit snad každý svršek z pánského šatníku na ikonický kousek máme v krvi.

Maskulinní prvky zcela osobitě transformovat a využít je ve svůj prospěch. Nezapomínejme, že člověk dělá šaty a tato hra už dávno nemá striktně nastavená pravidla. Dovoleno je všechno. Pravda. Ve srovnání s našimi drahými polovičkami jsme značně ve výhodě (představa výletů pánů tvorstva do hloubi našich šatních skříní nám přinejmenším vykouzlí široký úsměv na tváři).  

Nejinak je tomu se sakem, které je právem označováno za jeden z nosných pilířů kultury odívání. Nic nového pod sluncem? Jistě. Co by Vás ovšem nadchnout mohlo, je skutečnost, že právě jedno takové získalo hlavní roli v nové víkendové soutěži zde na Votoč vohoz! A co víc, nejedná se o sako jen tak ledajaké. Na svědomí jej má mladá módní značka Veroniky Kellnerové s nápaditým názvem Dorota Bebe. Poprvé na sebe upozornila monochromní, doslova "černo černou" kolekcí, jež vznikla v kooperaci s dnes již důvěrně známým Pavlem Berkym. Co od ní čekat? Věcnost, absenci zářivých tónů, důraz na střihová řešení, pohodlí. V případě zmíněného saka pak upoutá pozornost zejména efektní detail kovového zipu i kombinace struktur materiálů. 

Tu z vás, na kterou se usměje štěstí tentokrát, tak může hřát u srdce pocit, že se stává hrdou majitelkou jedinečného autorského kousku!

Pakliže máte obavy, že byste v podobném outfitu na okolí působily jako věrné vyznavačky Depeche Mode, můžete se těšit na podzim. Dorota Bebe se po svém temném debutu rozhodla představit v pořadí druhou kolekci, tentokrát však na vlně jemných barevných kombinací. Jsme zvědavy a držíme palce!

Více si můžete prohlédnou zde: https://www.facebook.com/Dorota.Bebe

A nyní dotaz na Vás, podělte se o své vize, jak a s čím kombinovat toto sako pro civilnější chvíle?

Na skok do Portugalska

0
0
Kladete si otázku, kam se vydat letos na dovolenou? Pokud ještě nemáte plán, tak rozhodně doporučuji Portugalsko! Zatím jsem nepoznala přívětivější zemi. Portugalci patří mezi ty usměvavé a srdečné jižanské národy, ale nejsou tak horkokrevní jako třeba italové, naopak. Portugalci jsou neuvěřitelně klidní a pohodoví a to mi moc vyhovuje. Letem světem se mrkeme na tuhle zemi plnou pomerančovníků mýma očima. Nechci Vás zahlcovat turistickými informacemi, bude to jen takový nástřel. Tak pojďme na to!
  • COIMBRA studentské město

Portugalsko jsem navštívila s partou loni touto dobou. Jeli jsme na návštěvu za spolubydlícím, který tam studoval půl roku v rámci studijního pobytu Erasmus. Typicky „erasmácké“ univerzitní město ve kterém jsme většinu času bydleli se jmenuje Coimbra. Zdejší univerzita "Universidade de Coimbra" patří mezi nejstarší na světě a vévodí jí nádvoří s typickou rohatou věží, kterou jsme interně nazývali koza. Coimbra je útulné studentské město, kde se snadno vyznáte. Máte rádi romantiku? Řeka Mondego přímo vybízí k procházkám při západu slunce. Kamarád město dobře znal, takže díky němu jsme se tu brzy cítili jako doma. Jistý díl na tom měl i náš hostel, kde jsme si večer sami vařili zejména ryby, které tu mají vždy čerstvé, chutné a levné. Studenti bydlí buď na kolejích, ale velmi často si pronajímají vlastní byty nebo pokoje ve studentských domech, protože cena není o tolik vyšší. Dva studentské byty jsme navštívili a poznali tak mladé lidi z nejrůznějších koutů Evropy i světa. Studenti se vzájemně zvou na večeře a nám se přihodila možnost přidat se k hodování, které pořádala slečna ze Slovinska. Díky ní jsem objevila polentu a to mi dělá radost!
Mezi zhruba pátou a devátou hodinou je všude ticho a klid. Teprve potom město ožívá nočním životem, který končí až v ranních hodinách. Pokud budete v Coimbře, rozhodně navštivte nejoblíbenější bar Bigorna, tam chodí úplně všichni. 
Dobré je, že z Coimbry je to co by kamenem dohodil k oceánu. Ne, tak blízko vlastně ne. Cesta vlakem trvá přibližně hodinu. V době, našeho pobytu byla voda neuvěřitelně ledová a taková je prý pořád. Když je léto a vedro, tak se to asi dá a člověk se osvěží. Oceán je prostě velká louže, která se jen tak neohřeje!



  • LISABON hlavní město

Co by to bylo za návštěvu Portugalska, pokud bychom se nepodívali do hlavního města? Měli jsme na něj sice jen den, ale to nás neodradilo. Nemám ráda ten typ turistů, co běhá od jedné památky ke druhé, jen aby si všechno vyfotili a mohli říct, že tam byli. Přijde mi, že často  vidí vše jen přes ten objektiv fotoaparátu a ne vlastníma očima. Tím nemyslím, že nerada fotím, kdepak, focení mě baví, ale všeho s mírou. Raději toho vidím méně a více nasávám atmosféru města. Takže jsme si jako hlavní náplň dne vybrali prohlídku části města s názvem Belém. Těch památek je tady víc. Najdete zde: Památník objevitelů, který připomíná zlaté čásy zámořských objevů, Belémskou věž a klášter řádu sv. Jeronýma ve stylu speciální portugalské gotiky zvané manuelismus. Tenkrát  neděle byla a vstup do kláštera byl zdarma. Všude obrovské fronty, ale zas tak hrozné to nebylo. Před klášterem tančili a zpívali místní studenti v uniformách. Skvělý zážitek. Tihle mladí portugalci mají rytmus v těle! Mít čas, koukala bych na ně klidně půl dne!
Na co moje chuťové buňky nemohou zapomenout je návštěva zdejšínejslavnější pekárny Pastéis de Belém. Vyrábí se tu tradiční sladká pochoutka tzv. pastel. Čerstvě upečený pastel z listového těsta, vanilkovým krémem a tak nějak opečeným vrškem, mňam, delikatesa. Mají je tu všude asi jako ve Francii croissanty. Ty určitě vyzkoušejte! K němu si dejte mléčnou portugalskou kávu galáo. Jinak musím podotknout, že Portugalci mají docela zvláštní nápady, co se týče stravování. Jako oblohu podávají hranolky s rýži, to mě hodně fascinovalo. Hranolky jsou dobré, rýže taky, tak proč to nesmíchat? Šlo to!
Co mi z Lisabonu, ale nejvíce uvízlo v hlavě jsou ty krkolomné malé uličky, kterými si to sviští tramvaje. Takové staré červené nebo žluté, co vypadají, že se každou chvíli rozsypou. Nejezdí tady pro turisty, místní je běžně využívají, takže ceny v nich jsou normální. 
O Lisabonu se říká, že nemá dvě tváře tedy tu turistickou a pro domorodce. To musím potvrdit. Lisabon je jen jeden. Nic neskrývá a nepředstírá. Tamhle se válí odpadky, tu a tam vidíme rozbořené a zchátralé domy. Nevadilo mi to, ta autentičnost je totiž sympatická.


 

  • PORTO město na seznamu UNESCO


Před závěrem naší portugalské návštěvy, jsme se vlakem přesunuli do Porta. Cestování po železnici patří v Portugalsku k nejpohodlnějším a nejlevnějším. Město dobrého vína a vinných sklípků a snad i díky tomu všude výborná nálada, tak lze představit Porto, druhé největší portugalské město. Pro mě portugalská jednička.
K Portu patří také obrovské množství mostů, které nalezneme na řece Douro. Procházka podél řeky se skleničkou portského a sluncem v zádech, člověku se chce žít.
Zatím jsem nezmínila jednu velmi typickou portugalskou věc. Téměř všechny domy pokrývají zvenku i vevnitř dlaždičky, kterým se říká azulejos. Ulice hrají barvami a jistou praktičnost vidím i v omyvatelnosti této fasády :D. Na tom, co je pro jejich zemi typické si portugalci zakládají. Takže všude můžete  koupit azulejos jako suvenýr nebo třeba vyloženě úlomky z domů jako náušnice. Mezi oblíbené suvenýry patří také korkové předměty. Trochu mě vyděsila korková kšiltovka, ale je to proto, že Portugalsko je největším pěstitelem korkového dubu na světě. To co se v zemi vyprodukuje je 50% z světové produkce korku. Další typickou věcí pro Portugalsko je motiv kohouta, ten naleznete na všem od ubrusů až po vývrtky.

 

  • Doplňující informace

Do Portugalska jsme cestovali po vlastní ose. Myslím, že tímto způsobem chci cestovat nadále. Sám si sehnat letenky, hostel a nebýt vázán na žádnou cestovku. Zdá se mi to lepší nejen kvůli tomu, že takto lze ušetřit spoustu peněz, ale i kvůli volnosti a možnosti měnit plány. Letenky jsme pořídili asi tři měsíce předem. Není to tak vždycky, ale všeobecně lze říci, že čím dříve si letenky koupíte, tím levněji. Speciální akce a last minuty se dají risknout třeba pro dva lidi, ale nás bylo pět a měli jsme kvůli škole přesně stanovený volný týden. Let nebyl přímý, přesedali jsme Frankfurtu. Tam jsme čekali asi osm hodin na letišti. Dlouhá doba, ale dalo se to. Já mám ten letištní šum ráda. Baví mě se courat a pozorovat lidi a taky, co se kde prodává. Po příletu na letiště v Portu jsme nasedli na vlak a jeli do Coimbry. Cesta byla dlouhá, ale ve více lidech to uteče. Hostel jsme měli domluvený také předem. Byl to příjemný hostel kousek od hlavního náměstí Praca de republica v Coimbře. Noc ve čtyřlůžáku vyšla na 17 EURO. Každé ráno byla možnost se v hostelu nasnídat. V Portu jsme trávili jen jednu noc a zdejší hostel jsme nevybrali příliš šťastně. Personál v něm byly takové babči, které neuměly ani slovo anglicky, ale fakt se snažily se s námi domluvit. Rukama nohama a se základy španělštiny (která je portugalštině podobná až na výslovnost) jsme nakonec domluvili vše, co jsme potřebovali. Portugalci jsou opravdu velmi milí a vstřícní. V Portu v obchodě s keramikou omylem shodila asi tři věci na zem a ty se hned rozbili, jak jinak. Škoda dohromady asi za 10 EURO. Zrudla jsem a šla k pokladně za škodu zaplatit, ale oni mi vesele řekli, že to nevadí, a že si za těch 10 EURO můžu vybrat cokoliv jiného a nerozbitého. Tenhle přístup mě odrovnal a utratila jsem tam ještě víc, protože tam měli opravdu krásně keramické suvenýry.

Tip: Pokud chcete ušetřit za ubytování, tak zkuste couchsurfing. Idea je taková, že vám lidé z celého světa nabízejí přespání zadarmo (nebo vy jim). Vytvoříte si profil, získáváte kladné komentáře (podobně jako zde na votočvohoz) a můžete takto procestovat celý svět! 

Při psaní tohoto článku mě přepadla neovladatelná touha podívat se do Portugalska znovu. Letos to sice nebude, ale snad zas někdy.
A co vy? Kam se chystáte letos na dovolenou? A jak? S cestovkou nebo na vlastní pěst?
 
 
M. (bloguji zde www.majdenka.blogspot.cz)

DIY - Hrníček ke Dni Matek

0
0

Den Matek se blíží a já jsem si pro vás dneska připravila takový malý tip na dárek pro maminku. Líbí se mi, že ho můžete udělat podle sebe, takže dárek bude 100% originální.

Co potřebujeme?

Hrníček

Fixy na nádobí (dají se sehnat např.: v papírnictví nebo v některých supermarketech)

Postup

Postup je úplně jednoduchý: stačí hrneček vyzdobit podle libosti. Jenom bych si doporučovala udělat nejdřív návrh na extra papír, abyste věděli, jak to bude zhruba vypadat.

Určitě bude hrníček originální a snad se bude mamince líbit :) Máte vy sami nějaké tipy na takové dárky ke Dni Matek?

zdroj fotek: http://www.abeautifulmess.com/2012/06/his-her-sharpie-mug-diy.html.

Bára z Voguehaus

Vyhraj čokoládovou masáž pro dva!

0
0

Milí Votočáři a milé Votočářky!

Kdo z vás nesní o hodině příjemného nic-nedělání po boku svých kamarádů! VotočVohoz mění sen ve skutečnost a tento víkend vám přináší soutěž o dárkové poukazy na čokoládovou či thajskou masáž pro tebe a tvůj doprovod!

Co pro to udělat? Je to opět velmi jednoduché! V sobotu ráno se na blogu objeví příspěvek s názvem ,,Umění automasáže". Stačí se během víkendu zapojit do zajímavé diskuze a automaticky spadáš do slosování o dva poukazy na masáže od společnosti http://www.esennce.cz

V pondělí ráno se nahoře ve fóru objeví výsledky. Vzhledem k předchozím zkušenostem bychom rádi upozornili na fakt, že vaše šance se nenásobí množstvím přidaných komentářů. Blogerky pro vás připravují zajímavé články (zvláště tentokrát to bude hodně inspirativní), proto se zkuste držet tématu diskuze.

Těšíme se na vás na blogu!

Vaše parta VotočVohoz

UMĚNÍ AUTOMASÁŽE aneb RELAXACE DIY

0
0

Maturantům se vaří hlavy a vysokoškolákům to začíná za chvíli. Dnes tedy o jednom krásném způsobu, jak se uvolnit, zbavit stresu a vyčistit si na chvíli hlavu ... (na co vy hned nemyslíte?!) Dotýkání se je poměrně mocná a nanejvýš senzitivní forma komunikace. Je naší přirozenou reakcí natáhnout se a dotknout - tam, kde tušíme nějaký objekt, abychom odpověděli jiné osobě, nebo abychom ji pohladili. Jít dnes na masáž je naprosto snadné, hlavně díky nekonečné nabídce poukazů na slevových portálech. I tak se ale ceny pohybují v řádu stokorun, což pro zmíněné maturanty (natož vysokoškoláky, kteří utrácí za jiné srandy ;) není žádná láce. Přitom jednou z nejkrásnějších věcí na masáži je to, že dokážeme udělat mnoho hmatů sami a provést je přímo na sobě. Protože občas nechybí nejen peníze, ale i partner(ka), do jehož rukou bychom se mohli svěřit. Výhodou práce s vlastním tělem je to, že přesně víme, s jakým tlakem pracovat a tělo nás ihned informuje o tom, jaký je účinek masáže. Samozřejmě, že není možné poskytnout sám sobě full-servis v podobě kompletní masáže a ani terapeutický účinek nebude odpovídat práci profesionálního maséra nebo fyzioterapeuta. Zjistíme ovšem, že častokrát si můžeme velmi jednoduše pomoct sami.

Hmat je jedním z nejdůležitějších a přitom podceňovaných smyslů a lidská potřeba být dotýkán zůstává po celý život stejně velká. Za posledních 40 let se mnoho studií věnovalo tomu, jak je pro druhého člověka důležité dotýkání se druhé osoby a druhou osobou. V jedné z nich se studoval vliv doteku na nedonošená miminka, která byla jemně masírována 45 minut denně. Po deseti dnech byla téměř o 50% těžší než miminka, která masírována nebyla. Byla také aktivnější, čilejší a kladně reagovala. Síla jednoho doteku může vypadat zanedbatelně, ale zkusme si představit, že plocha kůže o velikosti mince obsahuje kolem 3 milionů buněk, 50 a více nervových zakončení a asi 90cm krevních vlásečnic. Nic nezanedbatelného, že?

 

Mnoho činností vede k napětím v určitých částech těla a pravidelné a rychlé masáže mohou pomoci tyto spasmy uvolnit a předejít tak mnohým chronickým bolestem. V kteroukoli denní dobu tak může krátká automasáž redukovat hromadění stresu a pomoci cítit se a být zase fit.

A jak na krátkou a účinnou automasáž obličeje proti stresu a bolestem hlavy?

Je příhodné mít správné prostředí, ale i to je v určitých situacích luxusem. Ovšem při masáži se to pak projeví lepším uvolněním a větším účinkem. Pokud jste v pohodlí domova, izolujte se od ostatních členů domácnosti, zvuku sousedovy sekačky a jiných nepříjemných vjemů. Můžete použít i masážní olej. K aplikaci na pokožku obličeje se skvěle hodí olej jojobový, který snadno pořídíte v lékárně. Pleť vyživuje, zvyšuje její elasticitu, hojí a regeneruje. Stačí použití pár kapek a po masáži se nemusí smývat, neboť se velmi ochotně vstřebává. Nevadí ani mastné pleti, která je po něm naopak velmi pěkná (approved ;).

Malíř ze mě nebude.

  1. Malými krouživými pohyby bříšek prstů promasírujte postupně čelo, spánky a líce. Začnete mezi obočím a postupujte laterálně a směrem dolů.
  2. Tlakem prstů pomalu uvolněte napětí všech lícních svalů. Krouživé pohyby provádějte od nosu směrem do stran.
  3. Použijte prsty k tomu, abyste vynaložili jemný tlak na oční důlek v okolí nosu a veďte tah od vnitřního očního koutku směrem přes obočí.
  4. Několikrát pevně přejeďte prsty přes nadočnicový oblouk, vždy směrem ze středu ke stranám.
  5. Vraťte se k lícím a ke stranám nosu a postupně se pohybujte k čelisti, kde bývá soustředěno mnoho napětí. Nepokoušejte se napínat kůži směrem dolů a dělat tak podivný obličej, kterým byste mohli strašit děti ;) Jednoduše krouživými pohyby "vyhlaďte stres ze tváří" a masáží kůži jemně vypněte.
  6. A nakonec! si jemně promněte uši i ušní lalůčky.

 

A konečně, tohle nemusíte praktikovat jen na sobě, ale zkuste se chvíli věnovat i někomu, koho máte rádi. Nechte dotyčného položit na záda a hlavu uložit ve vašem klíně. Masáž obličeje je mnohem intimnější, než klasická šíje a zad. Vyzkoušeli jste? Praktikujete? A máte další tipy na uvolnění, které jsou zcela zadarmo? Podělte se v diskuzi a hezký víkend! Dania.

 

A VotočVohoz na to říká: Automasáž je supr věc! Dva z vás ale mohou vyhrát poukaz na masáž pro dvě osoby od společnosti http://www.esennce.cz Tak pojďte diskutovat!

Středomořská plněná cuketa

0
0

Máte rádi cuketu? Jestli ano, tak by se Vám mohl líbit následující recept na její úpravu. Tahle plněná cuketa je u nás doma velmi oblíbená na lehkou večeři i oběd, ideální na teplejší měsíce. Tak snad zachutná i Vám!

  • Nákupní seznam

2 středně velké cukety

3-4 rajčata

1 sáček uvařené rýže (nebo menší hrnek sypané)

2 stroužky česneku

1 menší cibuli

kadeřavá petržel (tak hrst)

sýr (eidam, gouda, parmezán)

strouhanka

oregano, pepř, sůl

olivový olej

Z tohoto množství budete mít čtyři naplněné půlky cukety, takže tak pro dvě osoby.

  • Postup

1. Cuketu omyjeme, odkrojíme špičky, podélně rozřízneme a lžící vydlabeme dužninu (hospodyňky, co pro pírko i přes plot skočí, mohou vydlabaný vnitřek použít třeba na cuketovou pomazánku).

2. Na troše oleje osmahneme cibuli, prolisované stroužky česneku, rajčata (nakrájená na menší kousky),sáček vařené rýže, nasekanou petrželku, sůl, oregáno a pepř.

3. Směs asi cca 5minut povaříme. Já nejdřív povařím zeleninu dokud rajčata nezměknou, pak dám koření a nakonec přidám rýží, zamíchám a nechám vychladnout.

    4. Vychladlou směsí naplníme půlky cuket, vložíme do vymazaného pekáčku a na povrchu posypeme strouhankou a nastrouhaným tvrdým sýrem. Pekáček vymažeme olejem a také podlijeme trochou vody.

    5. Pečeme v předehřáté troubě asi 30 minut, dokud sýr nezezlátne. Podáváme s pečivem.

    Jinak myslím, že rýžovou směsí s rajčaty bude stejně dobré naplnit třeba i papriku. Mě vždycky trochu směsi zbyde, ale vždy jí sním jen tak bez ničeho, tak na to ještě nedošlo! :)

     

    Dobrou chuť přeje

    M. (co bloguje ZDE)

     

    Diskutuj a vyhrávej!

    0
    0

    Naši milé Votáčářky!

    Dneska tady máme něco speciálního pro všechny vyznavačky blýskavé parády! Budeme soutěžit o originální jelínkové brože, které pod značkou deers tvoří Kamila Písaříková. 

    Blogerka Magda pro vás připravila podrobný DIY návod na výrobu originálních ,,kvetoucích" broží. Její článek bude, jak již tradičně, zveřejněn toto sobotní ráno. Zapojte se do diskuze pod ním, sdělujte své postřehy, případně jiné DIY. Každý, kdo se k nám přidá, automaticky spadá do slosování o krásné jelení kousky.

    Takže kdo by chtěl mít jelínka pěkně připíchnutého na klopě, soutěží s námi již tento víkend!

    Těšíme se na vás na Blogu!

    Vaše parta VotočVohoz!

    Kvetoucí brože

    0
    0

    Všechno kvete a voní! Nemít alergii na pyl, tak bych si nejraději šla do těch záhonů lehnout! Ano, je to tak, již pár týdnů si můžeme říci, že jsme se dočkali jara! Krátíme sukně, venčíme sandály a ochutnáváme první zmrzliny. Já fascinovaně sleduju právě ty záhony tulipánů a narcisek. Mé nejoblíbenější květiny. Vlastně jakékoliv kytky mám ráda a chtěla bych se jimi kochat všude. Nejen ve váze a venku, ale i na sobě! Proto jsem vyzkoušela výrobu těchto květinových broží. Sice nevoní, ale jarní náladu Vám přinesou! Mimochodem věděli jste, že brože se používaly už v Době bronzové? Jejich funkce byla nejen zdobná, ale i praktická, protože brože především držely oděv pohromadě. My se jimi zdobíme sice jen pro krásu, ale i tak je to nepostradatelný doplněk pro oživení šatníku. Pokud si budete chtít užít trochu barev a vyrábění, můžete si zkusit vyrobit brož z organzy. Tento způsob je velmi oblíbený, rychlý a levný. Výsledné květinové brože prosvítí všechny klopy! Organzu lehce sežene ve švadlence. Nemusíte si ihned kupovat celý metr, ale nechte si odměřit třeba 20 cm. Vyjde Vás to na pár korun. Výroba je jednoduchá, ale chce to získat trochu cvik, aby vám látka neuhořela, protože organza je velmi tenká a jemná a rychle vzplane. Zdobte podle fantazie a klidně vyrábějte různé velikosti a vyrobte si prstýnek nebo sponku do vlasů. 

    Postup je velmi snadný, tak pojďme na to!

       CO BUDETE POTŘEBOVAT? 

    • organzu (koupíte v látkách)
    • korálky, knoflíky (nebo cokoliv dle fantazie na ozdobení)
    • jehlu (nejlépe tenká na navlékání korálků)
    • nit
    • zavírací špendlík na brož (nebo obyčejný)
    • nůžky
    • tavná pistole s náplněmi (či lepidlo na látku)
    • svíčku
    • sirky (zapalovač)
    • kleště nebo pinzetu (pro bezpečnější manipulaci s organzou nad plamenem)
    • filc

     

    NÁVOD

    1.) Vybereme si libovolnou barevnou kombinaci organzy a nastříháme kolečka (stačí pouze přibližná). Stříháme různé velikosti, protože pak je budeme na sebe vrstvit. Pozor, hodně látky odhoří.

    2.) Zapálíme svíčku. Nastříhaná kolečka z organzy si chytneme do kleští (kdo se nebojí tak do ruky) a okraje opalujeme nad plamenem svíčky, aby se nám zatáhly. Chce to trochu cviku, látka začne velmi rychle hořet, tak opatrně. Důležitý je krátký rychlý krouživý pohyb nad plamenem. Takto opálíme všechny připravené kousky. Můžeme naschvál nechat víc nad plamenem a látku jakoby zvlnit, brož pak bude plastičtější.

    3.) Jednotlivé hotové části organzy k sobě ve středu přišijeme a doplníme libovolnou ozdobou (já většinou používám korálky).

    4.) Rozehřejeme tavnou pistoli a přilepíme ke špendlíku. Já neumím tak pěkně šít, tak zezadu zalepím ještě kouskem filcu.

    Tak a tady pár výsledků vyrábění!

    Prstýnek je také velmi jednoduchý, jen ta malinká kolečka ještě snadněji začnou hořet. Buďte opatrní.

     

    Hotovo! Tak ať se Vám líbí! :)

    P.S. Pro jarní pobavení doporučuji mrknout na Čoko Voko (sice to není asi pro každého, ale mě tyhle dvě holky fakt baví. Umí si dělat srandu z čehokoliv.)

     

     

    M. (můj blog můžete navštívit ZDE)

    modelky - nejen ramínka na šaty ?

    0
    0

    Pohled na jejich subtilní tělesné schránky a abnormálně dlouhé končetiny vyvolává v mnohých pocit, jako by ani nebyly z této planety. Zejména pak ty z nás, jež matka příroda obdařila naopak ryze ženskými tvary, si hořce postesknou nad současnou společností, přičemž ji nezapomenou označit za “zkaženou” a “povrchní”. Nařknou ji z propagace patologicky vyhublých dospívajících dívek, která mrtvolným tempem pochodují po světových molech, aniž by měly hlubší povědomí o skutečném vývoji prezentace módy. Prototyp dlouhonohé ultraštíhlé manekýny se přirozeně nezrodil přes noc. Proto dříve, než se pustíme do podobně smělých soudů, je nezbytné vrátit se v čase o několik staletí nazpět. Sonda do historie bude v tomto ohledu nezbytná. Nezapomínejme totiž, že neznalost neomlouvá.

     Již Paříž druhé poloviny 17. století ztělesňovala módní ateliér tehdejší Evropy. Pod taktovkou krále Slunce a jeho dvora byl udáván jasný kurz ve vývoji odívání. Manekýny z masa a kostí však tehdy suplovaly přibližně 80 centimetrů vysoké loutky. Ty – vždy precizně ustrojené do kabátců z brokátu, s rukávy zdobenými vysokými manžetami a krajkovým fiží pod krkem – byly každičký měsíc rozesílány do všech metropolí starého kontinentu, aby uspokojily touhu nádherychtivé šlechty po horkých módních novinkách. Leč hlavní slovo v propagaci módy měla z praktických důvodů zcela přirozeně i nadále módní kresba, jež našla své uplatnění na stránkách rodících se módních listů jakožto předchůdců dnešních magazínů.

    Na přelomu 19. a 20. století módní průmysl vsázel spíše na známé tváře okouzlujících hereček, jež pózovaly na fotografiích prestižních časopisů, než na anonymní krásky. Cesta modelek na výsluní tak byla značně pozvolná a nenápadná. Právě tehdy se ovšem zrodil onen “ideální prototyp” – pro modeling dodnes natolik závazný. Na svědomí jej má módní návrhářka Lucy Duff Gordon, která spolupracovala pouze s nebývale štíhlými dívkami, jež dosahovaly výšky 180 centimetrů. Proslavila se rovněž jako jedna z přeživších potopeného Titanicu.

    Gabrielle Chanel si kupříkladu najímala pouze vychované a společensky dobře situované dívky. Ty musely být mimo půvab a dobré mravy vyzbrojeny i skálopevnou výdrží, neboť sloužily jako živé krejčovské panny.

    Jedním z nesmazatelných symbolů „zlatých šedesátých“ je nepochybně modelka Twiggy. Tato „tyčka k fazolím“, jak se jí pro její chlapeckou štíhlost přezdívalo, se stala synonymem všeho nekonvenčního. Jak radikálně zasáhla do do té doby zcela odlišného vnímání ideálu krásy a módy, ilustruje Newsweek z roku 1962: „Čtyři rovné údy tvořící ženské tělo, miniňadra lapená věčnou pubertou jako křehké torzo dospívajícího mladíka…“ Podstatná je však především skutečnost, že představuje pravděpodobně první modelku, jež se zapsala do povědomí široké veřejnosti. Modelky tak jednou pro vždy vystoupily z anonymity a staly se mediálně známými.

     Léta osmdesátá se pak nesla na vlně elegance a šarmu, v čele se Cindy Crawford, Claudií Schiffer a Evou Herzigovou. Naproti tomu „devadesátky“ vyznávaly v duchu grunge pobledlou a kostnatou Kate Moss.

    A význam oné abnormální štíhlosti? Je zcela praktický, a to hned z několika důvodů. Fotografové pořizující snímky zpod vyvýšených přehlídkových mol vyvýjeli tlak na módní průmysl, neboť podhled nemilosrdně přidává na kilech, což je pro propagaci módy samozřejmě nežádoucí. Dále berme na vědomí, že manekýna má skutečně suplovat ramínko na šaty. Prezentovat je na ladných ženských křivkách, svůdném dekoltu a oblých bocích by mohlo snadno odvádět pozornost přítomných. Oděv je v tomto případě zkrátka to, oč tu běží.

     

    Platí tedy modelka rovná se věšák? Jaký je Váš názor na věc?

     

     

    použitá literatura:

    Jana Máchalová, Módou posedlí, Břeclav 2002.

    Jana Skarlantová, Od fíkového listu k džínům, Praha 1999.

    Helena Jarošová, ústní sdělení, FF UK, Praha, 29. 2. 2012.

    foto: Markéta Gorčíková

     

     


    PLEVEL NA TALÍŘI & KOPŘIVOVÁ POLÉVKA

    0
    0

    Doma jsme občas dělali vtípky o různých katastrofických scénářích, které se objevovaly v novinách a podobně. Říkali jsme, že hlad mít nebudeme. Sníme totiž trávu a plevel na zahradě, protože toho bude vždycky dost. A v tý době to nebyl žádný bizzár, protože jsme spásali kopřivy, žvýkali jsme popenec a pampelišky trhali na med a do salátu, vařili jsme sirup z heřmánku, vyráběli cukr z fialek a hlavně zásobovali zahradu novými a novými cibulkami medvědího česneku, který byl v lese jako mor (a v naší zahradě pak taky ;) Proč dojemná sonda do mého dětství? Divoce rostoucí byliny (aneb plevel) totiž zažívají již od minulého roku super-boom. I proto teď medvědí česnek potkáte nejen v lese, ale i na farmářských trzích. Fandím tomu všemu, protože když jsem se před pár lety přestěhovala do Prahy, zjistila jsem, že čas i prostor jsou nedostatkovým zbožím. Ten česnek sice najdete i na Petříně, ale vidiny vlastního pěstování čehokoliv nejsou růžové. Snahy o proměnu balkónu o rozloze metr krát metr a půl v plodící zahrádku budu dokumentovat (publikum si žádá tragédie) a společná zahrada je bohužel odkázána býti pouhým trávníkem navěky. Každopádně, lid konečně prozřel a co vidí? Spousta jídla, co roste za barákem!

     

     

    Snadno se to sbírá, snadno se to jí. A je to zadarmo. Pravděpodobně nejlepším způsobem je z toho všeho spáchat salát. Jedlými květy pak oživte každé jídlo, které vám přijde pod ruku. Mým naprostým favoritem je ovšem pesto z medvědího česneku (globalizační novinka, jako děti jsme si ho totiž dávali na chleba prostě jen tak ;) a skvělá polévka z mladých jarních kopřiv (recepis níže). Pokud nad ní někdo zkusí ohrnovat nos s tím, že to bylo určitě počůraný od zviřátek, s klidem se ho zeptejte, zda ví, čím byla stříkaná rukola z itošky, kterou si koupil v tescu. Stop zaigelitovaným načesaným salátům z hypermarketů, go kopřivy go!

     

     

    Kopřivová polévka

    Potřebuje​me:

    • několik hrstí mladých kopřivových lístků (množství vidno na první fotografii, hezky plný košíček)

    • zeleninový vývar nebo kostka zeleninového bujónu 

    • dvě hrsti velkých bílých fazolí (fungují zde jako zahuštění, můžete nahradit bramborem nebo světlou jíškou)

    • 1 cibule

    • 2 stroužky česneku

    • umeocet (1-2 lžíce)

    • miso

    • olivový olej

    • sójová smetana

    Postup:

    1. Přes noc namočit fazole a pokud to jde, druhý den je bavit tuhé slupky a uvařit je doměkka v přiměřeném nevelkém množství vody. Když se fazole oloupou, nenadýmají a polévka je v základu mnohem jemnější. Pokud máte se stravitelností luštěnin i tak potíže, přidávejte do vody na vaření vždy kousek řasy kombu.

    2. Šalotku oloupat, nakrájet najemno, osmažit na 2 lžících olivového oleje, přidat rozmačkaný česnek a pak vývar nebo vodu s kostkou bujonu. Chvíli povařit, dodat uvařené fazole i s tekutinou a rozmixovat dohladka. Ochutit umeoctem (pozor, je hodně slaný, proto není v receptu sůl).

    3. Kopřivy důkladně omýt, spařit krátce v páře nebo v horké vodě, ochladit v ledové vodě a přidat do fazolového základu až na závěr.

    4. Tyčovým mixérem hned rozmixovat a povařit už jen minutu.

    5. Na závěr do odstavené polévky rozmíchat lžíci misa (také slané!) a na talíři ozdobit sojovou smetanou. Tadá!

    Výsledek velmi připomíná polévku špenátovou (ale narozdíl od ní je skoro zadarmo;) Podělte se v komentářích, pokud také rádi spásáte zahradu, pole a louky a přidejte i svůj recept! A pokud je Vám tohle málo, mrkněte ještě na..

    Krásný recept na fialkový sirup od jedenácti koček.

    Skvělé recepty na www.planerostliny.com.

    Web nové pražské restaurace Plevel, která nabízí jídla i z divokých bylin.

    P.S. Vždy, ale doopravdy VŽDY jezte jen to, co dokážete bez pochyb botanicky identifikovat!

    5X stejně a pokaždé jinak: hravé a vtipné triko multiúčelové.)

    0
    0

    Počasí ovládá náladu a s ním hned v závěsu naše outfity. V případě jara se spíš jedná o požehnání. Už je to venku na triko! Připravila jsem 5 různých kombinací s obyč černobílým trikem, ale ne jen tak ledajakým! "Rozteklý chanel". Jestli mě totiž něco opravdu nenechá duševně v klidu tak jsou to právě "fakeové" kousky vydávané s "posh“ výrazem za pravé! "Rozteklý chanel" mě rozhodně v klidu taky nenechal, hned, jak jsem ho napoprvé viděla, musela jsem ho mít. A co se nestalo, projíždím Votoč nahoru dolů, doprava doleva, a ono tam! Aby někdo byl opravdu stylový, nemusí nosit zákonitě předražené kousky. V některých případech to spíše na efektivitě outfitu ubírá a působí to naprosto směšně a to ještě nemluvím o padělcích, o těch to platí trojnásob. Triko "rozteklý chanel" mi přišlo jako skvělá narážka na tyto nepodařené fakové módní kreace, hravé a vtipné triko multiúčelové.) To triko mě vážně baví, i když je ikonické logo chanel, které nemálo komu může připadat prostě jako nicneříkající "hipsteřina". Dle mého názoru tohle triko mluví. Ať už jako narážka na samotnou luxusní značku Chanel, o které nejedna z nás sní, že bude v budoucnu oblékat (pokud ještě neobléká). Navýsost pozoruhodné, kam až se může cena za jeden kousek oděvu vyšplhat, že? Ale zrovna tak reakce na celou naši konzumní společnost, kde jsou vyšší vrstvy vzorem nižším, jež zákonitě imitují, bohužel ne vždy ovšem zcela zdařile. Nezapomínejte, méně je i v tomto případě rozhodně více.

    Vždy dle mého názoru lepší levnější originál než levný "fake"!

    Takže co vy na „rozteklý chanel“?

    ANO či NE a proč?

     

     

    více zde:

    https://www.facebook.com/fashionvanities?ref=hl

    http://by-ls.blogspot.cz/

     

    Kladdkaka

    0
    0

    Kladdkaka je švédská verze oblíbeného Brownies. Hutný čokoládový dort, ve kterém chybí kypřicí prášek. Hlavní surovinou je cukr, je ho tam půl kila. Ale tuto neuvěřitelnou sladkost dortu vyváží hořké kakao, kterého je tam taky dost a ve výsledku je chuť naprosto delikátní. Samotné slovo „kladd“ znamená mazlavý, patlavý – takže pozor, ať dort nepřepečete, ztratil by svoje kouzlo.

    Kladdkaka je dokonalá sama o sobě, tetřeba nic přidávat, ale já jsem si pro vás připravila o něco zajímavější kousek - obrovský dort, na který potřebujete ne jeden, ale dva korpusy. Záleží na vás, jestli použijete stejně anebo různě velké dortové formy (v mém případě o průměru 22 a 24 cm). 

    Pojďme na to!

     

    Korpus:

    100 g másla

    250 g cukru krystal

    2 velká vejce

    150 g hladké mouky

    3 polévkové lžíce kakaa

    1 lžička vanilkového cukru

     

    A nakonec:

    100 g čerstvých nebo mražených malin

    400 ml 40% smetany ke šlehání

    1.    Předehřejte troubu na 175 stupňů. V hrnci rozpusťte máslo, odstavte z plotny a nechte mírně vychladnout. Vmíchejte cukr, vejce a dobře zamíchejte. Přidejte ostatní ingredience a opět zamíchejte.

    2.    Nalejte těsto do pečícím papírem vyložené a máslem vymazané dortové formy o průměru 24 cm. Vložte do dobře vyhřáté trouby a pečte cca 20 minut. Dort by měl být upečený na okrajích a ne úplně propečený uprostřed.

    3. Korpusy upečte dva a nechte je vychladnout na mřížce alespoň hodinu. Pokud se vám dort bude zdát nedopečený, nebojte, ještě ztuhne. 

    4. Ušlehejte šlehačku, 2/3 jí natřete na spodní korpus, přiklopte vrchním dortem, pokryjte zbylou šlehačkou a nahoře ozdobte malinami. Nechejte alespoň 2 hodiny vychladit.

     

    Vyzkoušíte tento švédský čokoládový dort? U nás doma nidky moc dlouho nevydrží!

    Vaše Kristina

    Soutěžíme o LUSH!

    0
    0

    Hola hola Votočáři!

    Všechno kvete a léto pomalu, ale jistě před námi! Teď je ta správná doba vytvářet si vlastní DIY kosmetiku ze všeho, co nám příroda nabízí. Každý ale není takový botanik, aby otrhal zahrádku a večer už se natíral vlastním krémem. Proto vám tuto neděli servírujeme článek blogerky Daniely s názvem ,,Domácí kosmetika", kde najdete několik zaručených rad a návodů pro perfektní DIY. 

    A aby bylo čtení ještě pikantnější, příspěvek na blogu bude opět soutěžní! To znamená, že každý, kdo se během víkendu zapojí do diskuze pod tímto příspěvkem, automaticky spadá do slosování o několik skvělých cen!

    Kdyby se vám vlastní masky a krémíky náhodou nepovedly, máme pro vás satisfakci v podobě 6 dárkových poukazů LUSH, kde vám namíchají skvělou domácí kosmetiku. Výherce bude zveřejněn v pondělí nahoře ve fóru.

    Těšíme se na vás na blogu! Kreativitě zdar!

    Vaše parta VotočVohoz

    DOMÁCÍ KOSMETIKA

    0
    0

    Když člověk zavrhne drogerijní kosmetiku, začne se pídit po té, která je jemu srdci bližší, i po té, která se dá vyrobit doma. A ten druhý případ u mě, jako dcery lékárníků a malého alchymisty, samozřejmě zvítězil. Doma se dají vyrobit skutečně sofistikované mycí, zkrášlovací i vonící prostředky, ovšem k některým je potřeba více či méně základního vybavení a ingrediencí. Dnes není nic jednoduššího než navštívit lékárnu, či nějaký eshop s přírodními surovinami a pustit se do tvoření. Pokud ale s domácí kosmetikou začínáte, nejspíš nechcete investovat zbytečně mnoho peněz do pokusů, jejichž výsledek je nejistý. Proto jsem se rozhodla napsat o třech základních receptech, díky kterém nebudete muset opustit pohodlí domova. Vše potřebné totiž najdete v kuchyni.

    Několik praktických rad, které platí ke všem receptům:

    1. Před přípravou si vždy důkladně umyjte ruce a i s hotovými výrobky manipulujte nanejvýš hygienicky. Pamatujte, že neobsahují konzervanty.
    2. Všechny potřebné nástroje, kelímky i pracovní plochu omyjte a ideálně vydesinfikujte 70% ethanolem. Výsledný výrobek vám déle vydrží.
    3. V nejlepším případě použijte certifikované bio-ingredience.

     

    Domácí citrusovo-mořský peeling

    Potřebujeme: lžíci strouhané kůry z bio citronu, 3 lžíce kokosového tuku, 2 lžičky mořské soli

    Postup: dobře promíchejte a použijte jako klasický peeling. Pokud jste kokosový tuk skladovali na chladném místě, nechte ho rozpustit na sluníčku, nebo nad vodní lázní. Peelingy obecně jsou dle mého tou aktuálně nejoblíbenější domácí kosmetickou serepetičkou (předčily snad i domácí pleťové masky), takže prohledejte internety a narazíte na spoustu dalších skvělých receptů. Osobně doporučuji ještě kávový a heřmánkový. Oproti kupovaným mají tu výhodu, že nevysušují, naopak díky kokosovému tuku (můžete nahradit olivovým olejem) pokožku dokonale promastí.

    Domácí šlehané tělové máslo

    Potřebujeme: 50ml bambuckého másla, 25ml kokosového tuku, 25 ml jojobového oleje (již zmíněný v mém článku o obličejových masážích)

    Můžete přidat: oblíbený esenciální olej

    Postup: je jednoduchý. Všechny ingredience převeďte do tekutého stavu smícháním nad vodní lázní. Zahřívejte jen chviličku. Jojobový olej je tekutý sám o sobě, kokosový se rozpouští při teplotě lidského těla a bambuckému máslu to sice chvilku trvá, ale také za minutu povolí. Dobře promíchejte, slijte do skleničky a dejte chladit do lednice alespoň na dvě hodiny. Ztuhlou směs jednoduše vyšlehejte kuchyňským nářadím, které máte k dispozici. Stačí minuta či dvě. Přeplňte do kelímku a užívejte na celé tělo, popřípadě i obličej, pokud vás trápí suchá pleť. Musím říct, že tento výrobek je můj naprosto nejoblíbenější a díky němu jsem se snadno vzdala všech kupovaných tělových krémů. Chvíli sice trvá, než se dokonale vstřebá (je totiž čistě na olejové bázi, narozdíl od běžných přípravků, které obsahují i vodní složku), takže si k aplikaci musíte vyhradit určitý čas, ale pracovat s ním je radost a .. budete vonět jako kokoska ;) Využijete i pro relaxační masáž. Skladujte nejlépe v lednici. Můžete připravit i větší dávku, ale osobně nedávám přednost velkým zásobám a vždy připravím čerstvou várku. Předejdete tím množení bakterií a vaše výtvory nepodlehnou zkáze.

    Domácí osvěžující pleťová voda

    Potřebujeme: 100ml odvaru ze sušeného heřmánku, 100ml filtrované vody, 20 kapek citronu, 5 kapek tea tree oleje

    Můžete přidat: oblíbený esenciální olej (zkuste třeba peprmintový)

    Postup: vše protřepejte a přelijte do lahvičky s klasickým uzávěrem, nebo rozprašovačem (v tom případě ale pamatujte, že nastříkat si tea tree do očí by bylo velmi nepříjemné! ;)

    Také jste přešli na vlastní super-přírodní-super-levnou výrobu, nebo vás drogerijní kosmetika ještě neomrzela? A máte svůj oblíbený a vyzkoušený recept? Podělte se v diskuzi! D.

     

    P.S.TENTO PŘÍSPĚVEK JE SOUTĚŽNÍ, TAK JEDEM!

     

    Viewing all 286 articles
    Browse latest View live