Quantcast
Channel: vinted.cz Vinted Blok
Viewing all 286 articles
Browse latest View live

Seriálová lavina

$
0
0

Někdy prostě potřebujeme vypnout. A co funguje? Zapnout nějaký seriál! Důvodů si najdeme mnohem více: nudíme se, máme čas, chceme se odreagovat. Jinými slovy, potřebujeme trochu upustit páru. Tak proč si něco nepustit? Všechny intelektuální ambice jdou stranou, chce to seriál, který nás vtáhne do děje. Nekonečné díly, hlava je prázdná a my sledujeme se zatajeným dechem (v tom lepším případě). A to nás na tom právě baví. Nabízím malou rekapitulaci seriálů, které jsem za poslední rok shlédla. Jedná se o lehký nástřel, budu se snažit vyvarovat se spoilerům. Nejedná se o žádnou recenzi, pouze o takovou inspiraci.

V tom sklepě se děje něco, co racionálně smýšlející člověk nemůže pochopit. Co hůř – i všechny moje iracionální rovnice byly rozsekaný na malinkaté třísky protože, co jsem se jako dítě naučila o nadpřirozenu, najednou neplatí? Jsou teda duchové neviditelný nebo nejsou? A vidí je každej? Jaká pokřivená duchařina se v tomhle seriálu děje a můžeme si vůbec připustit, že se to děje? Nejsem na horory zvyklá, takže mě omluvte, ale tohle mě prostě dostalo. Řeč je o American horror story. Děsivě krásná Moira, podivní sousedé a hlavně ten vražedný dům. Pozor silně návykové. Druhá série tohoto horrového seriálu se odehrává v blázinci a zatím poslední třetí série v čarodějnické škole, na první sérii nenavazují, ale objevují se zde stejní herci a samozřejmě je to pořád pěkně strašidelné. 

Kdyby mi někdo řekl, že ta ztracená „mrtvá“ holka bude tak nesympatická, tak se na to nikdy ani nezačnu koukat. Jenže tenhle teenage seriál hraje na všechny moje smysly svojí napínavostí. Herecký výkony nejsou vůbec špatný a módní styl hlavních hrdinek mě baví. Tak proč se nekouknout na Pretty little liars i přesto, že je to tak neskutečně natahovaný a že nebýt zvědavá, tak už se na to dávno nekoukám? Chápu, že dokud je seriál úspěšný, tak se prostě točí dál, ale vědí vlastně scénáristé předem, kdo má být záhadný/á A? Protože jestli to sami nevědí a dopadne to jako v Gossip girl, kde drbnou byla ta nejvíc nepravděpodobná osoba a vůbec to do sebe nezapadalo, tak to bude pěkný trapas. Poslední díl čtvrté série bude uveden 19. března.

V souvislosti s PLL se ukazuje, že i dramaturgové umějí být vynalézaví. Možná vědí, jak na nás. Jak jinak bych mohla začít koukat na Ravenswood? Tzv. spin-off seriál a dost slabý odvar, ale... Kdo sleduje PLL, tak prostě chce vědět, kam ten Caleb zmizel. A právě on pátrá po záhadách v Ravenswoodu. No, co si budeme nalhávat, zas tak strašidelný to není, ale i tak mi to nedalo. Najde těch pět děcek, co hledá? P.S. Seriál byl po první sérii ukončen, takže je dost možné, že se Caleb vrátí zpátky do PLL.

Upíři dokážou být fakt neskutečně zvrácení a sexy. Všichni pořád souloží a do toho se řeší věci, které jsem nikde jinde neviděla, jako jsou třeba víly a vílo-upíří mutanti. Zní to hodně podivně, ale nenechte se odradit. Zbožňuji úvodní znělku a ten zvrhlý song a jestli bude další řada, rozhodně se budu dívat dál. Jen nevím, koho ta Sookie vlastně miluje. Billa, Erica nebo Alcida? Popřípadě všechny tři? True blood mi pije krev.

Tohle se Britům povedlo! Nathan (a později Rudie) z Misfits má dosti černý humor. Tenhle seriál taky není jen tak ledajaký. Parta mladistvých delikventů na veřejně prospěšných pracích. To nezní úplně zajímavě, ale všechno se to motá kolem bouřky, která s sebou přináší dávku nadpřirozených schopností. Popravdě první a druhá řada byly nejlepší, pak přichází noví a noví delikventi a už si je nestíhám ani zapamatovat. Tady se ukazuje, že by občas tvůrci měli zůstat u osvědčeného a ne v průběhu každé série přidávat nové herce, kdo se v tom pak má vyznat…

Teď trochu odlehčení od nadpřirozena. Dvě holky pečou. Ale nebylo to tak vždycky. Jedna byla bohatá a jedna chudá. Teď jsou chudý obě, ale kromě paláce jim nechybí skoro nic. Jsou to kámošky, který bych chtěla. Jejich humor je drsnej a Max je k sežrání. Když bych šla okolo jejich okýnka, hned bych si nějakej ten cupcake zakoupila. Jen nechápu, proč všichni tolik tleskaj, když přijde na scénu obrovská Polka Sofie, která z Polska dělá kdovíco. Američané mají o Polsku asi hodně zkreslený představy. Mám na mysli 2 Broke girls (v češtině s poměrně nepřitažlivým názvem 2 $ocky), kde budete milovat zejména casting. Antihrdinové z bistra jsou vtipní a po dlouhé době je tohle sitcom, který je zase trochu jiný a kupodivu čím dál lepší!

Kdysi jsem milovala seriál Sex ve městě. Sice to proběhlo v poněkud opačném pořadí. Protože když mi bylo náct, tak jsem sledovala Sex ve městě a teď, když už mi náct není, tak sleduji seriál pro teenagery – The Carrie Diaries. Bála jsem se toho opravdu hodně. Ale roztomilá herečka AnnaSophia Robb se naučila gesta, hejble a další dovednosti Sarah Jessici Parker. Přichází tak s celkem věrohodnou historkou, že je to její devadesátkové mládí. A i kdyby nebylo, je to jedno. Ten seriál je milý. Plný barev a fajn lidí. Jak se říká, tohle je hook. Tedy háček na nás, myslím to, že seriál jakoby souvisí se Sexem v městě. Nevím, jak na Vás ale na mě tenhle chyták zapůsobil a teď už jsem si hrdiny ze střední školy oblíbila natolik, že absolutně nemám důvod srovnávat se Sexem ve městě.

Jako tečka nakonec seriál naprosto jiných kvalit. Ano, narážím na pojem quality TV, který se v současné době objevuje zejména ve spojení se seriálem Breaking bad, který získal dvě ceny Emmy a byl hned po seriálu Hra o trůny nejstahovanějším seriálem internetu vůbec. Není se čemu divit. Inovativní filmové postupy, výborný scénář i obsazení (postava Waltera se skvěle vyvíjí). Budete napnutí jako struny a ačkoliv můžeme od začátku tušit, že táta s rakovinou drogy nebude vařit roky, tak jízda která na nás čeká během pěti sérií, bude nezapomenutelná. Letos má dokonce vzniknout spin-off seriál s názvem Better Call Saul.

Pokud je vaším oblíbencem Matthew McConaughey, letošní nositel Oskara za hlavní mužskou roli, tak si rozhodně nenechte ujít seriál True detective (v češtině uváděn jako Temný případ). Seriál vznikl v dílně HBO a je velmi kladně hodnocen odbornou kritikou i diváky. Jedná se o dramatický kriminální seriál o dvou detektivech, kteří společně pátrali před sedmnácti lety po sériovém vrahovi. V roce 2012 se opět setkávají s tím, že případ je třeba dořešit. Nejedná se o klasickou kriminálku, ale o velmi propracovaný psychologický seriál, který je prostoupen četným filozofováním a odkazy na náboženství. První série má osm dílů a je uzavřená, byl to nejsledovanější pořad HBO od roku 2001. Co za případ nám přinese druhá série se ještě neví, ale její vznik potrvrdil sám tvůrce seriálu Nic Pizzolatto.

 

A co vy? Díváte se na seriály, a které Vás dostali? 

P.S. Jo a kdyby něco, nespisovně jsem psala naschvál, což Vám asi došlo. Taky doporučuji se na všechny seriály dívat v originálním znění. 

M.


Koláč pro ni i pro něj

$
0
0

Připravíme si dva recepty, každý z trochu jiné mísy, ale ze stejného základu. ☺ Pro pány slaná varianta - cibulový koláč. Dnes jsem ho upekla svému tatínkovi k narozeninám a musím říct, že lepší dárek bych mu dát nemohla. A pokud nemáte chuť na slané, vyzkoušejte sladkou variantu -  koláček se srdíčkem a jahodovou marmeládou. Oba jsou vynikající! ♥ 

Začneme se složitějším cibulovým koláčem...

Pro něj: CIBULOVÝ KOLÁČ

Budeme potřebovat:

  • 400 g listového těsta
  • 300 g eidamu
  • 3 vejce
  • 300 ml mléka
  • 500 g cibule nakrájené na jemno
  • tymián, sůl, pepř, olivový olej
  • tuk na vymazání formy
  • koláčová forma o průměru cca 23 cm
  • pečící papír

Postup:

Nultý krok: dáme předehřívat troubu na 190 °C ☺

1. těsto si vyválíme na tenčí plát a vyplníme jím formu

 

2.  Pokryjeme pečícím papírem a nasypeme nahoru cokoliv, co je dostatečně těžké, aby se v troubě listové těsto nevzdouvalo. ☺(fazole, cizrna, čočka,...) Dáme do trouby na dobu 10 minut. Poté odstraníme pečící papír s fazolemi a necháme v troubě dalších 10 minut.

3. Dámy plačte: Nakrájíme si na jemno cibuli, osmahneme ji na 3 lžičkách oleje a dalších 10 minut ji do měkka vaříme. Necháme vystydnout.

4. Nastrouháme si sýr, polovinu dáme stranou a druhou smícháme s vejci a mlékem.

5. Těsto pokryjeme souvislou vrstvou cibule, přelijeme směsí vajec, sýra a mléka a posypeme zbylým eidamem.

 

6. Poslední krok! ☺ Dáme péct do trouby na 45-55 minut.

Cibulový koláč je hotov. Doufám, že vám bude chutnat a přeji hodně štěstí při pečení! ♥ A pokud vás slané neláká...

Pojďtě si upéct sladkou tečku!

Pro ni: JAHODOVÝ KOLÁČEK♥

 
 
 

Připravíme si:

  • 100 g listového těsta
  • jahodovou marmeládu
  • tuk na vymazání formy
  • malou koláčovou formu (10 cm)
  • vykrajovátko

Postup je podobný jako v předešlém případě:

1. Formu si pořádně vymažeme, vyválíme těsto a rozdělíme si ho na polovinu. Jednu dáme odpočívat do lednice a druhou vyplníme formu. Vysteleme ji pečícím papírem a zatížíme (fazole, rendlík). Dáme do trouby péct na 10 minut se zátěží a 10 minut bez ní.

2. Vyválíme si zbylé těsto a uprostřed vykrojíme srdíčko. ☺ Vyndáme formu z trouby, pomažeme poctivou vrstvou jahodové marmelády a přikryjeme připravenou druhou polovinou těsta. Okraje zahneme a nebo odkrojíme. Dáme péct po dobu 40 - 55 minut.

Moje další tipy na náplň do koláčů:

Borůvky s cukrem a perníkem, nastrouhaná jablka se skořicí, nutela, puding, tvaroh s rozinkami, kysaná smetana s čokoládou, švestky s mandlemi, hruška s medem a ořechy... Fantazii se meze nekladou! 

Nebylo to nic těžkého, že? ☺ A co vy a dovednosti v kuchyni? Pečete rádi a často, nebo si raději koupíte hotové v cukrárně? Budu ráda za zpětnou vazbu. ☺

Mějte se krásně, Vaše Corculum♥

Hvězdy z VotočVohoz - rozhovor s největší shopaholičkou Veronikag

$
0
0

Krásné úterní poledne :)

ve včerejším fóru jsme vás doufám navnadili na dnešní rozhovor s naší shopaholičkou Veronikag, která jak jsme se už dozvěděli, má mimo jiné zálibu ve svém krásně sladěném katalogu :) Co nám o sobě ještě prozradila? Čtěte níže a uvidíte ;)

  • Nominovali jsme tě do kategorie Největší shopaholička. Ztotožnila by ses s tímto pojmenováním?

Nakupuji ráda, je to má vášeň, za kterou se občas i málo proklínám. Takže ano, s tímto názvem se ztotožňuji, ale nemůžu si odpustit poznámku, že by mě více potěšila například nominace za hezký katalog (nesmí vyznít namyšleně :) ). 

  • Na Votoči máš v tuto chvíli přes 250 získaných předmětů, tuším ale, ale skutečné číslo bude daleko vyšší? Nakupuješ jen tady nebo i někde jinde?

Oblečení na Votoči kupuji každý týden a počet je průměrně, odhaduji, 2-3 ks. Zkrátka, jste super stránka, která zde opravdu chyběla. To svědčí o tom, kolik zajímavých, jedinečných a úspěšných uživatelek je zde možné najít a jak krásné kousky je zde možné sehnat. Nemluvě o tom, že jsme ženy, ta vášeň pro nové kousky je značná a radost z koupi nádherného oblečení nenahraditelná. Nakupuji převážně jen tady, do obchodů zavítám zřídkakdy, spíše se těším na poštu, až mi předá očekávaný balíček - překvapení je překvapení. 

  • Máš zde nějakou oblíbenou prodejkyni?

Nemohu říci. Určitě jsem se během působení zde setkala s několika uživatelkami, jejichž katalog byl něčím vyjímečný, hezký, příjemný a jejich nabídka mne zaujala. Nicméně se nebráním novým uživatelkám, které mohou nabídnout třeba ještě více. Spíše se oblíbeným pro mne stalo celé toto "společenství" uživatelek, party Votoče, nabídek a všeho, co k němu patří jako celek. 

  • Inspiroval tě Votoč někdy k nákupu něčeho, co by sis jinak nekoupila?

Určitě ano. Koupila jsem zde kousky, které bych v kamenném obchodě obyčejně přehlédla. Kupování na internetu má svá pro a proti, ale to překvapení, o kterém píši v předchozí odpovědi, je pro mě opravdu až závislost. Votoč, respektive jeho uživatelky, mě inspirují v mnoha aktivitách. Člověk se zde dozví téměř vše, co ho zajímá, často přemýšlím o něčem, o čem bych si netroufla popovídat s nikým jiným, než s nejlepší kamarádkou. A hle - ve fóru vidím stejné či podobné téma. Je to super. Můžeš zde navázat super vztahy, najít kamarády, přátele, dozvědět se něco víc, lépe prodávat, zkrátka od všeho něco. Nemluvě o tom, že už dlouhou dobu přemýšlím o založení blogu a díky Votoči jsem shromáždila své nápady, myšlenky, cíle a odvahu a blog by mohl být brzy na světě. 

  • Jaký je tvůj dosud nejlepší úlovek na Votoči?

Pár jich je. Jsou to převážně ty kousky, které jsem prošvihla v obchodě a nebo byly v obchodě až nezdravě drahé. Většina je z H&M, to je společnost, jejíž produkci zbožňuji. Jeden z nejlepších úlovků zde jsou Maxi šaty z H&M ve spolupráci s Beyoncé, které mě stály 150 Kč. Krása. Ale pěkných kousků je mnoho, je možná až nefér vybrat ten úplně nej :). 

  • Sleduješ módní trendy? Jak bys popsala svůj styl?

Trendy mě až tak neberou. Samozřejmě vidím, co se nosí, co je v módě, co není. Nicméně se spíše řídím tím, co se mi líbí a co mi, doufám, sluší. Pár módních trendů se v mé skříni určitě najde, ale nejsou tam proto, že se nosí, nýbrž proto, že se mi líbí. Co se týče svého stylu, myslím si, že nějaký jen ten svůj mám. Už od puberty se mi líbilo nebýt jako ostatní, ale přitom nosit to, co ti ostatní nosí. Takže to chtělo pohrát si s detaily či celkovým lookem. Nikdy jsem nechtěla být vyčnívající z davu, nemám to v povaze, můj styl se skládá z obyčejných kousků, které nosí mnohé z nás, ale celkově to musí (nebo by mělo) působit zvláštně, příjemně, jinak. Miluji romantické krémové či bílé halenky či topy, nápadné šperky (nejvíce stříbrné a tmavý kov) a k nim šoupnu mé lásky Nike Air Force 1. Vždy musím mít na sobě něco černého jako základ, to je mé pravidlo.

  • Co tě při nákupu vždy nejvíce zaujme a co tě naopak odradí? 

Zvláštní střihy, materiály, barevné kombinace, ale zároveň to musí působit "jednoduše, vkusně". V hlavě si vždy představím kombinace, které by bylo možné s daným kouskem vytvořit a pak buď ihned kupuji (v tom horším případě z finančního hlediska :) ) nebo váhám a rozmýšlím se. Nejvíce mne dokáže odradit nejspíše cena. Přestava, že můj objekt zájmu bude nosit x slečen v mém městě, mě netíží - pokusím se z něj udělat to, co ostatní nemají :).

  • Jak ses vůbec k VotočVohoz dostala a co se ti tady nejvíce líbí?

I já odpovím, že náhodou. Dříve jsem projížděla Aukro a ostatní prodejní servery, ale věděla jsem, že tu něco chybí, ale nedokázala jsem říci, co. A pak jsem viděla reklamu na Facebooku. Pár dní jsem váhala, nevěděla jsem, jak to bude fungovat, co od toho očekávat. Ale pak jsem vložila první inzeráty a už se mě nikdy nezbavíte :D. Jak jsem již zmínila, Votoč se mi líbí jako celek. Je to zkrátka super, nicméně bych i ráda podotkla, že nějaké věci zde by potřebovaly pozměnit.

Nakonec ještě rychlá sedmička:

1) Tvá oblíbená barva? V oblečení černá, ve všem ostatním růžová.
2) Tancuješ někdy bez hudby? Ano, často. Přítel se mi posmívá.
3) Tvé oblíbené jídlo? Sushi a špenát a vše z něho. Jo a čokoláda, pokud se dá nazvat jídlem :).
4) Jsi líná? Musím odpovědět? :D Ano. Docela často.
5) Dívala ses někdy na telenovelu? Ano. Jmenovala se Plameny vášně a vůbec nerozumím, jak jsem mohla.
6) Zpíváš si ve sprše? Hm, ano. A někdy moc nahlas.​ 
7) Čím jsi chtěla být jako dítě? Módní návrhářka. Mám doma spoustu nakreslených návrhů, které by ani jedna z nás určitě neobklékla ani na vynesední odpadků.

Nezapomeňte se Veroniky zeptat, jestli vás ještě něco dalšího zajímá. Využijte tuto diskuzi a nebo předchozí fórum.

Vaše parta VotočVohoz

Překvapte návštěvu: čtverečky ala Italia

$
0
0

Zdravější alternativa chlebíčků a jednohubek... Dnes tu mám pro vás recept inspirovaný knížkou Apetit Edice - Party!

Malé jednohubky se hodí nejen ke slavnostním příležitostem. U nás doma zmizely po dvaceti minutách! Bohužel to však není plnohodnotné jídlo, které vás zasytí a tak si připravte pro návštěvu pro jistotu ještě další chody. ☺

Budeme potřebovat:

  • listové těsto,
  • sklenici černých oliv,
  • několik malých/dvě velká rajčata,
  • parmazán,
  • olivový olej,
  • pizza koření,
  • sůl, pepř,
  • plech, pečící papír a štěteček.

Postup:

1) Listové těsto rozřežeme na čtverečky o přibližně stejné délce strany (cca 4 cm).

2) Poklademe čtverečky na plech s pečícím papírem ve vhodných vzdálenostech od sebe (těsto nabude) a štětečkem je potřeme olivovým olejem.

3) Okořeníme a poklademe podle vlastního uvážení nakrájenými olivami, rajčaty a sýrem.

4) Vložíme plech do trouby předehřáté na 200°C a pečeme po dobu 15 minut, dokud těsto nezhnědne, můžeme podávat. Přeji dobrou chuť! ☺

Doufám, že jsem vás trochu inspirovala a pro příští návštěvu připravíte tuto novinku. Napadá vás, jak je obměnit či vylepšit? Komu nechutnají černé olivy, určitě si vymyslí spoustu alternativ, najdete zde: http://corculum.blogspot.cz/2014/02/ctverecky-ala-italia.html.

Máte na to stejnou chuť jako já? Tak neváhejte a pusťte se do toho! Zabere to jen pár minut. ☺

Loučí se vaše Corculum♥

ÝBRKÝBL #4 (4. - 5. 4. 2014) Fashion bazar pro všechny, kdo mají vkus a nebojí se ho použít!

$
0
0

Ahoj Votočářky :)

Přinášíme vám článek od Lenky - zakladatelky fashion bazaru ÝBRKÝBL, který stejně jako my, podporuje myšlenku recyklace oblečení. Zároveň zveme všechny z vás na zábavnou víkendovou akci, o které se ve článku také dočtete :)

Myslím, že uživatelkám na VotočVohoz nemusím vyprávět o tom, jak už jsem nemohla vydržet mojí svrškami přetékající skříň, ale zároveň jsem lamentovala, že nemám co na sebe. Chtělo to nějaký refresh šatníku. Jenomže aktuální nabídka možností mi nevyhovovala. Do obchodních řetězců už chodím opravdu jen sporadicky, protože to poslední, co bych chtěla, je potkat slečnu ve stejném kabátě. Na VotočVohoz jsem prodávala, ale bylo to na mě moc pomalé a potřebovala jsem se zbavit hordy věcí dřív, než si to rozmyslím, a uložím je zpět do hlubin skříně. V sekáčích sice nakupuji úlovky, ale to neřeší můj problém s přeplněnou skříní. Potřebovala jsem zkrátka vyhandlovat kupu mých věcí za úlovky nové. A tak jsem navezla kamarády do toho, abychom založili fashion bazar ÝBRKÝBL, který by fungoval na trochu jiném principu, než ostatní bazary.

Na ÝBRKÝBL prodávající přinese přebytečné oblečení, stanoví si ceny a my prodáme, co se dá. Zbytek pak vrátíme a vyplatíme utržené peníze. Stačí se zaregistrovat na www.ybrkybl.cz, zadat jednotlivé kousky k prodeji, vytisknout a připevnit cedulky a donést nám věci ve stanovený termín. 

ÝBRKÝBL kromě platformy pro recyklaci oblečení nabízí i možnost pomáhat. Při každé akci navážeme spolupráci s dobročinnou organizací, které na konci bazaru předáme zboží, které prodejci již nechtějí zpět. Letošní jarní ÝBRKÝBL věnuje oblečení dobročinným obchodům (www.dobrocinne-obchody.cz), které z utržených peněz financují péči o seniory v domově Sue Ryder.

Pokud nechcete prodávat, stačí přijít do multifunkčního, netradičního prostoru GRID v budově staré tiskárny v centru Prahy (Opatovická 18) během 4. 4. – 5. 4. a ulovit zde nějaký super kousek. Snažíme se, aby ÝBKÝBL nebyl jen o prodeji oblečení. Proto se kromě velkolepé módní smršti můžete těšit na dobroty z kuchyně Foodies Clubu VŠE. Návštěvník si může vyzkoušet interaktivní instalaci od kreativců z KinocirKus, nebo si najít super ulítlé kousky úplně zadarmo ve Výměníku. Po celou dobu ÝBRKÝBLu budou na místě i holky z projektu Strojovna, které pomohou oblečení upravit, přešít a přizpůsobit nakupujícím přímo na tělo.Naším projektem se nám podařilo nadchnout i módní e-shop ZOOT, který je již třetím ročníkem naším hrdým partnerem. ZOOTí úlovky budete moci pořídit za bezkonkurenční ceny. Navíc chystáme i soutěže o hodnotné ceny od ZOOTu a trikoshopu Bastard.cz.

Takže nechte svou skříň rozkvést do jara a přijďte na ÝBRKÝBL :: Fashion bazar #4!
A pokud se vám akce zalíbila, pomůžete nám, když na FB událost pozvete své přátele ;)

Datum konání akce: pátek a sobota (4. 4. – 5. 4.) od 9:00 do 20:00
FB stránky:www.facebook.com/ybrkybl
FB událost:www.facebook.com/events/227726267430118/

Hvězdy z VotočVohoz - rozhovor s nejukecanější Votočářkou 3durchanci

$
0
0

Krásné úterý :)

Ráno jsme odstartovali aprílově, ale nebojte, další srandičky už nebudou...i když jak tak čtu rozhovor s naší vtipem (i důvtipem) oplývající fórařkou 3durchanci, tak srandy bude ještě hodně :-)

  • Kategorie, do které jsme tě nominovali, se jmenuje "Nejukecanější Votočářka". Podle počtu tvých příspěvků ve fóru to určitě odpovídá. Můžeš o sobě říct, že jsi ukecaná i v životě mimo Votoč?

Ano, určitě se mnou člověk nezažije trapné minuty ticha, ale mlčet umím taky :-)

  • Jak ses k našemu fóru vůbec dostala?

Chtěla jsem se zbavit hromady svých unáhlených koupí, prodat a jít... Pak jsem si všimla fóra a už tu dávám k dispozici i soukromé fotografie. Je to ZLO! :-))  

  • Máš nějaká oblíbená témata, do kterých přispíváš a nebo se ráda vyjadřuješ tak nějak ke všemu?

Ke všemu určitě ne. Je poměrně hodně témat, který mě k smrti nebaví. Paradoxně asi nejvíc ty o modě :-) Baví mě kontroverzní témata. Potraty, homosexuálové, uřvaní fakani, Zeman a komunisti...atd.

  • Našla sis takhle přes fórum nějakou kamarádku nebo spřízněnou duši, se kterou se třeba setkáváš i osobně?

Osobně se nesetkávám s nikým, ale s některýma rýpalkama si píšeme krásnou milostnou korespondenci :-) Tímto je zdravím a posílám hubičku :-D

  • Kolik času na fóru přibližně denně strávíš?

Kdybych to měla zprůměrovat, tak ty dvě hoďky. Já vím, je to hrozný! Odpojte mi to! :-) 

Někdy si VV zapnu ráno, velmi často tu bývám přes poledne a sem tam nakouknu večer, ale to vesměs jen zaprudim a zas jdu. 

  • Inspirovalo tě někdy nějaké fórum/uživatelka k něčemu, k čemu by ses normálně neodhodlala?

Ach jistě, že jsem podlehla vlně cvičení s Jill. Už jsem za to holkám vynadala! Pár dní jsem měla namoženej snad i ohryzek.

  • Co jiné činnosti na VV jako je nákup, prodej či čtení blogu? Věnuješ se i tomuhle?

Neblázni, to už tu nemůžu stíhat přes všechno to diskutování :-)

  • Na VV už jsi téměř 2 roky. Jak bys celkově shrnula své působení tady?

Tak když už spolu děláme rozhovor i na popud jiných uživatelek, tak už jsem asi ta celebrita, ne? :-D

Na závěr ještě rychlá sedmička:

1) Tvá oblíbená barva? Hmm, asi nemám vyloženě oblíbenou barvu.....vím jen, že nesnáším oranžovou :-)
2) Tancuješ někdy bez hudby? Já už neancuju ani s hudbou. Radši :-) 
3) Tvé oblíbené jídlo? Krvavej pfeffer steak.
4) Jsi líná? Na lenost nemám čas :-)
5) Dívala ses někdy na telenovelu? Nikdo mi asi neuvěří, ale ne. Čestný pionýrský!  
6) Zpíváš si ve sprše? Ne, to by nám určitě odpadaly kachličky. 
7) Čím jsi chtěla být jako dítě? Sekretářkou :-) Pamatuju si, že jsme si se sestřenkou pořád hrály na kancelář, čmáraly do nějakých podacích lístku, telegramů atd, a telefonovaly si růžovými plastovými telefony. 
No a víceméně se mi to splnilo. Jsem kancelářská krysa :-))

Nezapomeňte se ptát i na další otázky, na které byste chtěli znát odpověď. Třeba, jak vznikla Simčina přezdívka na Votoči ;-)

Vaše parta VotočVohoz

Hvězdy z VotočVohoz - rozhovor s hvězdnou fotografkou Tarrantule

$
0
0

Krásný den :)

Jsme rádi, že jste si udělali čas na (prozatím) poslední rozhovor s jednou z našich NEJ Votočářek. Ve fóru jsme vám včera představovali naši fotící hvězdu Tarrantule. Dneska vás tedy čeká slibovaný rozhovor :)

  • První otázka je jasná: Kdy a jak ses vlastně k focení dostala?

Někdy v pubertě, když jsem cítila potřebu nějak kreativně vyjádřit svoje pocity, jsem začala malovat. Většinou ale výsledný obraz vypadal úplně jinak, než jsem si představovala, takže jsem začala objevovat kouzlo fotografie a zjistila jsem, že pomocí foťáku se mi ty obrázky co mám v hlavě, zobrazují mnohem líp než pomocí štětce a barev.

  • Co nejradši fotíš a co tě na focení celkově nejvíce baví?

Nejvíc mě baví fotit lidi. Nejdřív jsem fotila všechny svoje kamarádky, lítaly jsme po lesích, po parcích, po loukách, po různých zajímavých interiérech… To mi ale postupem času přestávalo stačit, chtěla jsem do toho začlenit i oblečení, chtěla jsem, aby ty fotky k něčemu byly, aby to nebylo jen o pěkných holkách a zajímavých místech. Zároveň jsem měla plnou skříň oblečení, které jsem kupovala po sekáčích, jen proto, že se mi líbilo, vlastně jsem ho neměla v plánu nosit, nepadlo mi velikostně, nebo pro mě bylo moc extravagantní. Nejdřív jsem tohle oblečení používala jen k focení, potom mě napadlo, že vlastně někdo by o některé kousky mohl i stát a opravdu ho nosit. A tak jsem začala prodávat. Přes VotočVohoz jsem se pak seznámila s návrhářkou Míšou Čapkovou, která si ode mě kupovala nějaké kousky, zjistily jsme, že studujeme stejnou školu, ona oděvní design a já fotku a hned jsme se domluvily, že spolu něco nafotíme (výsledky můžete vidět zde: www.terezaondruskova.com). Takto jsem se vlastně dostala k opravdovému focení módy, už jsme spolu fotily asi tři její kolekce a pak mě oslovily i další studentky oděvního designu. Začalo mě to hrozně bavit a pořád mě to baví a myslím, že ještě dlouho bude.

  • Co se týká focení módy, vymýšlíš si vše sama nebo hledáš inspiraci např. u módních blogerek?

Většinou to vymýšlíme dohromady s těmi, kterých se to týká :) Takže při focení pro návrhářky vždycky nějak rozvíjíme nápad společně. Při focení oblečení, které jsem začala prodávat přes Facebook, je to většinou spontánní. S kámoškou si řekneme, že jsou venku pěkný rozkvetlý stromy, tak berem tašku s oblečením a jdem to mezi ně nafotit. Nebo jsem si chtěla zkusit focení pod vodou, tak jsme si udělaly holčičí den u bazénu, tam jsme se zase do něčeho navlíkly a zkoušely jsme, jak to bude vypadat. Nebo občas berem oblečení a foťák s sebou na nějaký náš výlet, piknik a podobně. Je to pro mě takový fotografický trénink. 
Svět módních blogů objevuju velmi pomalu, takže se zatím moc neinspiruji, jen občas mě něco zaujme. Inspiraci z nich prozatím nečerpám (alespoň ne vědomě).

  • Myslíš si, že ti tvé fotografie pomáhají k rychlejšímu prodeji oblečení na Votoči?

Doufám, že ano. Myslím si, že některé starší oblečení, které se na první pohled může jevit jako zastaralé, nudné, nemoderní, je právě naopak velmi zajímavým oživením šatníku. Proto se snažím na fotkách ukázat, jak se dají i starší kousky nosit a kombinovat s moderním oblečením. Přijde mi, že už se i na českých ulicích objevují lidé, kterým přestala vyhovovat jednotvárná nabídka oblečení v obchodních řetězcích a začínají hledat něco, čím by se odlišili. Snažím se proto, aby oblečení na fotkách působilo hravě a zajímavě, zábavně, nebo naopak elegatně, aby si ho lidé dokázali představit jako originální ozdoby svého šatníku.

  • Na Votoči jsi v podstatě od samého začátku, jak bys shodnotila své působení zde i vývoj VotočVohoz?

Myslím, že po enormním nárustu počtu uživatelů během několika prvních měsíců, kdy byl VotočVohoz zahlcen nepotřebným oblečením, mu hodně pomohla změna grafiky a pravidel o vyřazování předmětů, o které nikdo nemá delší dobu zájem, z katalogu. To byl podle mě důležitý krok k lepšímu fungování celého konceptu stránky.

  • Co tě tady nejvíce baví?

Baví mě, že si můžu vyhledat různé věci, které zrovna potřebuji a nemusím kvůli tomu chodit do obchodu. Zrovna nedávno jsem si usmyslela, že potřebuju velkou černou tašku, tak jsem si zadala parametry do katalogu a mohla jsem si vybírat ze spousty tašek takovou, jakou jsem si představovala. Je to pro mě pohodlnější, než běhat po nákupních střediscích.

  • Nedá mi to, abych se nezeptala na tvou přezdívku. Souvisí to nějak s láskou k osminohým tvorům?

Pavouky teda v lásce nemám. Vzniklo to tak, že jsem na gymplu seděla v lavici s kámoškou, která se jmenuje taky Tereza a navíc má skoro stejné příjmení. A ona jednou navrhla, že bychom si měly dát nějaké přezdívky, aby se to už přestalo plést. A jako příklad uvedla právě Tarantuli, nějak se to chytlo, já jsem to začala používat všude možně jako přihlašovací jméno a tak to mám i tady. A navíc se mi líbí jak to slovo zní.

Na závěr ještě rychlá sedmička:  

1) Tvá oblíbená barva? Ta se mění každý den. Zrovna mám ráda vínově červenou.

2) Tancuješ někdy bez hudby? Ano.

3) Tvé oblíbené jídlo? Hrušky.

4) Jsi líná? Bohužel někdy ano.

5) Dívala ses někdy na telenovelu? Jasně. S babičkou jsme se dívaly na Esmeraldu. Pak když mi bylo tak 14, frčel Divoký anděl. To bylo najednou mnohem lepší než fotoromány z Bravíčka. Ale pak začli dávat Kassandru a Rosalindu a tím u mě telenovely skončily. Nevím, jestli to bylo tím, že byly tak blbý, nebo jsem z toho prostě vyrostla.

6) Zpíváš si ve sprše? Ne. Sousedi by mě určitě slyšeli, stačí že určitě občas slyší, jak si povídám s kočkou.

7) Čím jsi chtěla být jako dítě? Bylo toho víc. Pamatuju si, že chvilku jsem chtěla být policajtkou, ale zjistila jsem, že to musí člověk mít talent na tělocvik, tak jsem to v rámci své občasné lenosti zavrhla.

Nezapomeňte se Terezy ptát na to, co vás ještě zajímá. Využijte např. diskuzi zde na blogu :)

Vaše parta VotočVohoz

Jak jsem pekla dort

$
0
0

Tatínek si přál k narozeninám čokoládový dort a tak ho nakonec i dostal. :) Původně jsem chtěla tradiční dort jenom s polevou a spoustou svíček, ale pak jsem narazila  na tuto dortovou galerii a tak dopadl trochu jinak. Tak třeba to inspiruje i vás! :) 
Výroba mi zabrala asi půl dne, část odpoledne a celý večer.

KORPUS
Formu mám tu větší s průměrem 26 cm. Těsto jsem nakonec udělala podle receptu na dezert Pohádku, akorát jsem ho udělala ze dvou dávek, výsledný recept:

  • 6 vajec 
  • 20 dkg cukru
  • 4 lžíce horké vody
  • 14 dkg polohrubé mouky
  • 6 dkg kakaa
  • půlka prášku do pečiva
  • marmeládu na potření korpusu

Nejprve se ušlehají žloutky s cukrem a horkou vodou, postupně se zamíchá prosátá polohrubá mouka s kakaem a práškem do pečiva. Nakonec jsem pozvolna vmíchala sníh z bílků. Rozmíchané a hladké těsto jsem nalila do vymazané a moukou vysypané formy a dala péci na 180°. Jestli je hotovo jsem zkusila špejlí, korpus vyndala z trouby a nechala zchladnout.

Krájet korpus doporučuji nití poté, co si uděláte ve stejné výšce zářezy nožem po celém obvodu, do kterých umístíte nit. Konce nitě pak přitáhnete proti sobě a tím se korpus rozřízne. 
Protože těsto nahoře vždycky naskočí dokopečka, tak jsem tuto vrstvu dala doprostřed, aby ta horní byla srovnaná...no stejně to nebylo úplně ono a trochu to dělalo neplechu (je to vidět na řezu)...příště ten kopeček uříznu a sním, abych měla dort krásně rovný.

Každou část jsem natřela naší domácí rybízovou marmeládou a dvě spodní potřela krémem. na horní části už je poleva přímo na marmeládě.

KRÉM
Místo krému jsem chtěla použít pařížskou šlehačku, ovšem ta z kelímku mi moc netuhla, tak jsem ji smíchala ještě s trochou normální a trochou pomazánkového másla a cukru (dělám tak tiramisu a to vždy drží krásně), tak to nakonec docela dopadlo, ale příště udělám jiný krém...

POLEVA
Použila jsem   "krájecí" polevu z blogu U rybičky v kuchyni . A musím říct, že se povedla přesně podle návodu, krásně zatuhla, ale pořád se dala bez problémů krájet. (Na úplně první fotce je poleva ještě před zatuhnutím, těsně po ozdobení, na následující - rozkrájeném  dortu - už je vidět krásně lesklá zatuhlá poleva.)

  • 200 g čokolády na vaření
  • 6 lžic vody
  • 1 polévková lžíce másla
  • 3 lžíce 30% šlehačka

Čokoládu jsem rozpustila ve vodní lázni s 6 lžícemi vody, potom jsem přidala máslo a až se rozpustilo máslo, přidala jsem 3 lžíce šlehačky. Až byla poleva úplně hladká, nechala jsem trochu vychladnout a začala polévat dort. (Úplně horká by vám stékala po stranách a nedržela na bocích.)
Hned po natření jsem dort ozdobila - dokud je poleva měkká, aby tam ozdoby pěkně držely a neodpadávaly.

ZDOBENÍ
Tato část mě bavila úplně ze všech nejvíc! Nejlepší a nejjednodušší je koupit si hotovou polevu, kterou následně jenom rozehřejete ve vodní lázni. Nejradši používám tuto zn. Carla , použila jsem bílou a tmavou.

Mašle: Na výrobu mašle potřebujete nastříhané pásky z pečícího papíru, které potřete polevou a následně spojíte konce a necháte zaschnout. Nejlepší je kouknout přímo na návod na Youtube . Je to hrozně jednoduché, jen si plátky udělejte dost silné (a radši si jich udělejte víc), aby vám při odstranění papíru nepopraskaly (jako se to povedlo mně).

Lístečky a číslice: V sáčku jsem si udělala jenom malinkou dírku a postupným vytlačováním kreslila lístečky  nebo čísla na pečící papír. Nechala zatuhnout a je to! :)

Jak se vám dort líbí? Já jsem s ním nakonec byla spokojená, oslavenec byl taky spokojen a všichni mi ho chválili...a byl moc dobrý i chuťově. Jen ten krém příště udělám jiný. :)
Co vy a pečení dortů?
Všechny moje fotky můžete najít u mě na blogu tady: www.gathermoments.blogspot.cz


Jak (se pokusit) napsat bakalářku?

$
0
0

Bakalářka, temný oblak nad mojí hlavou, který ne a ne se rozjasnit. Naopak mám pocit, že mračna se teprve stahují. Na otázku jak se mám, odpovídám, že dobře, až na tu bakalářku, no. S tím, jak se blíží termín odevzdání a já se pořád hrabu kdesi v polovině práce a zjišťuju, že slovo, o jehož původu jsem se ani nechtěla zmiňovat má asi pět různých teorií vzniku, mám pocit, že to teda ještě bude sranda.

Napsat tento článek během půlhodinky naprosto není problém, napsat stejně dlouhý kus mé práce je několikahodinová dřina.  Malá ilustrace mého odhodlání. Včera jsem pekla dort a skládala na něj dvacet minut mandle. Abych nemusela psát pochopitelně. Prokrastinace vládne světu. Aspoň tomu mému. Ne že bych měla nezajímavé téma, naopak, vybrala jsem si sama. Prostě jen pokud musím, nechce se mi.

Zde je pár mých vychytávek, se kterými to jde aspoň o kousíček lépe.

1. Vstaňte brzy a začněte vydatnou snídaní.

2. Ukliďte kolem sebe . Já sama nemůžu pracovat v nepořádku, stávám se díky němu nepříčetnou. Vše musí být urovnané a na svých místech a běda, jak tomu tak není. Pořádek pomáhá soustředit se.

3. Vyhraďte si úseky, kdy budete psát.

4 . Pusťte si hudbu. Myslím akční hudbu, která vás nabudí k výkonu a budete si připadat jako ten nejlepší spisovatel na světě. Já poslouchám Muse a Marina and the Diamonds (asi pětkrát po sobě každý den) a jde mi to od ruky.

5. Dejte si kafe . Pěkně silné.

6. Neptejte se spolužáků, kolik už toho mají. V tom horším případě totiž natrefíte na někoho, kdo už má téměř dopsáno, což v praxi znamená propadnutí se do deprese.

7. Až se vám bude zdát, že je všechno marné, na chvíli to zabalte a běžte na vzduch. Zaběhat si (stačí kilometr až dva) anebo se rychle projít. Pomáhá to, rozproudí se vám krev a možná i myšlenky.

8. Choďte mezi lidi a hlavně mezi přátelé. Mlute s nimi (ne o bakalářce) a hodně se smějte. Uvolňují se endorfiny a budete hned bezstarostnější.

9. Neaktualizujte, sakra, pořád ten Facebook. Nemusím dodávat, že já to neustále dělám…

10. Spěte . Sem tam.

A moudro nakonec. Bakalářka není konec světa a nějak to dopadne. Když ji napsalo tolik studentů, proč bych to nezvládla i já? Všem budoucím bakalářům přeji hodně štěstí!

Kristina

Muffiny s ořechy a čokoládou

$
0
0

Pokud i vy milujete tyto roztomilé malé dortíčky, rozhodně neopomeňte můj recept - Ořechové muffiny s hořkou čokoládou. Hotové jsou za pár minut a nedají skoro žádnou práci! Výborně se hodí na všechny příležitosti (party jednohubka, desert, svačina) a sami si vyberte, zda je připravíte v silikonových formičkách, papírových košíčcích nebo v teflonové formě vyložené pečícím papírem (návod zde: http://corculum.blogspot.cz/2014/02/muffinova-veda.html). Ač se mi zdá nejlepší poslední varianta, dnes jsem vzala zavděk svými barevnými silikonovými formami a trochu se mi to vymstilo. Některé jsem naplnila až po okraj a poté mi v troubě vytekli. Vy buďte šikovnější! ☺ 


 
Budeme potřebovat: 
1,5 hrnku hladké mouky (jakýkoliv druh)
0,5 hrnku tekutého tuku 
0,5 hrnku cukru/medu/melasy
0,5 hrnku namletých vlašských ořechů
2 vejce
1 hrnek mléka
1 polévková lžíce jedlé sody
1 špetka soli
1 vanilkový cukr
1 tabulka hořké čokolády
mandlové hoblinky na posypání

Postup:
Jak už jsem zmínila, muffiny patří k nejjednodušším moučníkům a tak je příprava velice jednoduchá. Smícháme mouku, sodu, ořechy, sůl, cukry -> promícháme a poté přidáme vejce, mléko a tuk. Znovu promícháme a přidáme nakrájenou čokoládu. Těstem plníme připravené formičky. 

Pečeme po dobu 25 minut při teplotě 200°C.

Další mé recepty na muffiny:

muffiny s čokoládou a mandlemi

muffiny s coca collou a marshmallow

kysané zelí v muffinech

A co vy a pečení? Chystáte se v dohledné době něco dobrého uvařit? Přeji krásné jarní dny a hodně štěstí v kuchyni! ♥ Corculum ☺

Móda je krásná, ať je také dobrá

$
0
0

Proč si pamatovat datum 24.4. a co se bude dít? Před rokem se v Bangladéši zřítila textilní továrna Rana Plaza. Trosky pohřbily 1 138 lidí a několik tisíc dělníků bylo zraněno.

Příběh tragédie je prostý: Šetření prokázalo, že důvodem byla nevhodná konstrukce budovy, která vůbec nebyla navržena a postavena pro náročné podmínky továrního provozu. Textilní dílna s těžkými stroji se dokonce nacházela v 8. patře budovy. Den před zřícením byla v budově odhalena prasklina a manažeři byli upozorněni, že 24. dubna by jejich zaměstnanci neměli chodit do práce. Obchody a banka sídlící v  přízemí budovy byly uzavřeny. Zaměstnanci továrny však byli donuceni do práce  přijít pod výhružkou srážky měsíčního platu. Bylo 9:00 ráno, v domě bylo okolo 3 000 lidí a budova se zřítila.

Co se od té doby změnilo? Mnoho lidí po celém světě díky tragédii začalo více uvažovat nad tím, odkud pochází jejich oblečení a jakým způsobem mohou zlepšit své návyky při nakupování oblečení. Jedním z nich je bezpochyby nakupování z druhé ruky, stejně jako nakupování lokálních výrobků. 

Díky mediálním kampaním, které se objevují po celém světě, začínáme chápat, že chovat se odpovědně není tak složité, jak jsme si mysleli. Stačí se zajímat, ptát a vybírat. Zázračné trendy kousky se dají najít i u značek, které šijí v továrnách, kde mají dělníci důstojný plat a nikdo je nenutí pracovat patnáct hodin denně atd atd.

Co můžete udělat pro to, abyste dali najevo svůj odpovědný postoj k módě? Kromě toho, že budete nakupovat "dobře" :) 24.4. si na sebe vezměte triko naruby. Dáte tím najevo, že vás zajímá, kdo ho pro vás ušil. A stanete se součástí hnutí, které je aktivní ve více než 60 zemích na světě. Do České a Slovenské republiky ho přivádí módní platforma Fashion Map a online obchod ZOOT.cz, který bude ve Fashion Revolution Day dávat 20 Kč z každé objednávky do otevřeného fondu pro rodiny postižené bangladéšskou tragédií.

Pozvánka na současnou českou scénografii

$
0
0

Pakliže patříte mezi ty, co se po divadelním představení zvedají ze svých sedadel s blaženými tvářemi, neboť jsou doslova nadšeni jevištním řešením, okouzleni kostýmy a světelnými efekty, pak jistě oceníte aktuální instalaci v Českém centru v Rytířské ulici. Výstava s názvem Salon české scénografie mapuje domácí počiny, jenž se v uplynulých letech objevily na prknech, která znamenají svět, přičemž navazuje na letitou tradici Národních přehlídek české scénografie. Jedná se tak již o v pořadí pátou přehlídku tohoto druhu.  Tento bezpochyby unikátní projekt představuje na třicet umělců, mezi nimiž nechybí ani zvučná jména Simony Rybákové, Petra Matáska a mnohých dalších. Od baletu po loutkářství, každý si přijde na své. Naservírujte si i vy pestré menu sestavené z široké škály podob scénografického umění současnosti. Zklamaní odcházet jistě nebudete. A dobrou zprávou na závěr je, že vstup do expozice je zcela volný a ke zhlédnutí bude až do druhého květnového dne. Více informací naleznete zde.

SOUTĚŽ! Votáčej smart a vyhraj slušivý obleček pro tvůj mobil :)

$
0
0

Krásný den, Votočářky!

Která z vás má smartphone? A už jste mu pořídily slušivý obleček na jaro? Právě teď máte šanci získat jeden ze tří stylových dřevěných krytů Esperia s vlastním motivem!

Jak bude soutěž probíhat?

Každý, kdo mezi 28. 4. - 18. 5. 2014 uskuteční alespoň jednu transakci přes aplikaci VotočVohoz, se automaticky dostává do slosování. Transakcí se zde myslí zakoupený či vyměněný předmět na VotočVohoz, u kterého bylo uděleno hodnocení - proto nezapomeň svůj obchod vždy ohodnotit. Že ještě aplikaci VotočVohoz nemáš? Není nic jednoduššího, než si ji stáhnout: pro Android přes Google Play Store (aktuální verze 3.3.0) a pro iOS přes Apple Store (aktuální verze 2.13).

O co soutěžíme?

Cena je tentokrát skutečně lákavá - stylové dřevěné kryty Esperia jsou nejen krásným a ekologickým doplňkem vašeho smartphonu, navíc bude každý z nich vyroben přímo na míru všem vítězkám. Záležet už bude jenom na vás, jestli si svůj mobil ozdobíte fotkou domácího mazlíčka, nejlepší kamarádky nebo třeba obrázkem oblíbené komixové postavičky !

Kdy se dozvíme výsledky?

Jména tří vítezek budou oznámena ve fóru v pondělí 19. 5. 2014.

Tak nezapomeňte votáčet smart a oblékněte svůj mobil do slušivého jarního kabátku!

Vaše smart parta VotočVohoz

Zdravě již od rána!

$
0
0

Abychom si mohli dopřát bez výčitek odpoledne malou sladkou tečku, šetřme své tělo alespoň u snídaně. Ovesná kaše je velice rychlá na přípravu (pokud nepočítáte namáčení ovesných vloček) a výborně zasytí na dlouhou dobu! Dá se připravit klasicky na plotně, ale i v mikrovlnné troubě. Proto se do ní ráda pouštím i já, když nemám ráno moc času. Jen si musíte večer vzpomenout a dát do misky (či menšího hrnce) potřebné suroviny.

Není jich mnoho, na jednu porci si připravte den předem...

  • 3 polévkové lžíce ovesných vloček (doporučuji vločky v celku, ale je možné používat i nadrcené)
  • 0,3 ml mléka (nebo nařeďte do stejného objemu v poměru 2:1 mléko a obyčejnou vodu)

Tuto směs nechejte nejlépe přes noc v lednici. Kaše bude jemnější a lépe stravitelná. ☺Pokud nemáte možnost nechat ji namočenou celou noc, stačí i 5 hodin.

Jde se na to...

příprava v mikrovlnné troubě:

Směs vloček a mléka (vločky přes noc mírně nabyly, jak si můžete všimnout) osolte špetkou soli a v plastové misce (či jiné nádobě určené do "mikrovlnky") dejte na 3 minuty ohřívat na střední stupeň.

*Doporučuji při prvním pokusu kontrolovat po intervalu jedné minuty stav pokrmu, každá mikrovlnka je jiná a tak neexistuje obecný přesný návod. 


příprava klasicky:

Taktéž přidáme špetku soli a v hrnci přivedeme k varu. Vaříme cca 3-5 minut, podle konzistence (Je možné přípravu urychlit přidáním menšího množství tekutiny.).

Hotovou kaši osladíme lžičkou medu - přidáváme ji až teď, aby se nám při zvýšené teplotě nevytratily potřebné živiny a vitamíny, dále posypeme špetkou skořice a na drobno nakrájeným kiwi. Pozor: s kiwim bývá často problém v jeho kyselosti. 


Čím nahradit kiwi? 
Miluji kaši na spoustu způsobů, například s... Rozmačkaným banánem, rozinkami, sušenými nakrájenými švestkami a kousky mandlí, s ořechy, mandarinkami, atd.

Takže až si příště budete chtít ulehčit ráno tím, že si uděláte instantní "extra rychlou" kaši, která je hotová už za 3 minuty po zalití teplou vodou - obsahují často až polovinu obsahu cukrů a tuků, spoustu konzervačních látek, éček (samozřejmě ne všechna jsou špatná!!!!) a barviv... Věřte, že to jde lépe! Zdravěji a stejně rychle! ☺Dobrou chuť vám přeje Corculum! ♥

 

Švédské máslové košíčky s malinami

$
0
0

Mám pro vás další švédský recept. Na máslové sušenky s malinovou marmeládou. Švédský název hallongrottor znamená malinová jeskyně, ale co si budeme povídat, zní to dosti podivně. Sušenky chutnají trochu jako linecké, jen ho Švédi pečou celoročně a naprosto nijak nepatří mezi vánoční cukroví.

Košíčky jsou maličké a ta marmeláda se do nich opravdu špatně trefuje, já jsem na to vzala druhý konec lžíce a šlo to jako po másle.

Máslové košíčky s malinami (asi 30 ks)

270 g hladké mouky

90 g cukru krystal

1 lžička prdopeče

2 lžičky vanilkového cukru

200 g másla

Asi 5 lžic malinové marmeláda

Malé košíčky na muffiny

1. Předehřejte troubu na 200 stupňů.

2. Mouku, cukr, vanilkový cukr a prášek do pečiva pořádně promíchejte. Přidejte studené máslo nakrájené na menší kousky a rychle zapracujte do sypkých přísad, dokud nezískáte hladké těsto. 

3. Tvarujte z něj malé kuličky, které budete klást do košíčků na muffiny. Doprostřed každého kousku těsta vařečkou udělejte hlubší dírku a tu naplňte troškou marmelády. 

4. Pečte asi 8 - 10 minut, dokud košíčky mírně nezezlátnou. Nechejte vychladnout.

Sladké chutnání přeje Děvče u plotny!


Poklady z půdy

$
0
0

To vám snad ani nemusím popisovat, jak to vypadá, když se rekonstruuje podkroví starého domu. No, já vám to vlastně ale vyprávět chci...
Mám to z první ruky, respektive od manžela. Já se zatím neúčastním, prý je nahoře moc prachu a špíny, tak to s pejskem pozorujeme ze vdálenosti jednoho podlaží a čekáme, až páníček snese dolů zase nějaké poklady.


To máte tak, dům je čtyřpodlažní - sklep původně gotický s klenbou - zajímavý to prostor, ale momentálně vlhký a jaksi drolivý. Přízemí, kde mám obchod, je vcelku zachovalého stavu, sem tam padá omítka, ale zase to vypadá dobově, zvlášť když tomu odpovídá i zařízení prodejny: dřevo, dřevo a zase dřevo.
První patro obýváme. Obýváme ho už pátým rokem a nutno dodat, že se nám obývá pěkně, jenže jsou to jen dvě místnosti a já prostě velice, ale opravdu velice nutně potřebuji šatnu ( ženy mě chápou...).


No a tak přišla řada na to podkroví. Začít se musí od podlahy. A tak manžel zaklekl a odlámal starou prkenou podlahu, kterou jsme jen tak mimochodem nařezali a teď tím topíme. Z půdy chodil jako kominík, ale nechodil s prázdnou, v podlaze mezi trámy, kam se dřív házela sláma se sutí, jako izolace, nacházel různé zajímavé předměty, které pod nánosy prachu a špíny byly zprvu neidentifikovatelné. Jako milovníci všeho starého jsme byli nadšení. Na čištění starých lahví, jsem hned běžela zakoupit štětku, která nám v kuchyni z nepochopitelného důvodu chyběla. Prkna, ve kterých vězely ručně kované hřebíky, jsem pálila v krbovkách a rožhavené hřeby kleštěmi vytahovala z ohně - připadala jsem si jako pravý kovář. Probudil se ve mě restaurátorský um a zkoušela jsem věci uvést do púvodního stavu, no né u všeho jsem uspěla. Ale posuďte sami.

Pár pokladů našlo hned svoje uplatnění - v krajáči je med, púvodní dřevěné kolíčky spočívají např.na sáčku se sušenou mátou, pidi vařečka už byla použita při vaření a leží vedle svých novějších kolegyň v zásuvce. Láhve, flaštičky a skleněné lahvičky prazvláštních tvarů stojí vysoko na skříňkách kuchyňské linky a shlížejí na nás dolů, čekají až je pořádně vydrhnu a každé z nich dám úkol: "ty budeš na olej, ty na ocet, ty zase na šťávu..."

Rady si nevím jen s dřevěným hejtmanem...

Našla se i stará plechovka z první republiky s německými nápisy - byl v ní střelný prach - to jsem vám vlastně zapomněla říct...v tomto domě kdysi bývalo puškařství. Tomu odpovídaly i další nálezy, např. kožené pouzdro na pistoli, nebo staré prázdné nábojnice.
Mezi sutí se našla i naše smaltová cedulka s domovním číslem, které náš dům momentálně na fasádě postrádá . Falešné vajíčko - podkladek jsme nejprve s nedůvěrou zkoumali, zda je opravdu sádrové, nebo se na nás při neopatrné manipulaci a rozbití sto let starého zapomenutého slepičího vajíčka vyvalí neskonalý puch, ale je to vážně podkladek...snad ;-)

Tolik krásných věcí a mají duši, věřte mi.

Nová podlaha je položená, konec pokladům, konec věcem s historií a tajemstvím. Škoda! No ale vážně, teď se to teprve bude vařit...s tou historickou vařečkou ;-)

Křehké tvarohové rohlíčky

$
0
0

Když jsem chodila na základní školu měla jsem cestou oblíbenou zastávku v cukrárně. Vždycky jsem si koupila jeden rohlíček do ruky a každé ráno doufala, že budou mít tvarohové, protože ty byly nejlepší. Pak se mi ztratily z dohledu. Nikdo mi je nepekl, cukrárna pryč z dosahu. Tak jsem si je nakonec po letech letoucích upekla sama. Kynutého těsta se trochu bojím, takže mi tenhle recept přišel okamžitě skvělý a nutný vyzkoušení. 

Říkejme si jim, jak chceme. Bratislavské či Martinské nebo jinak. Tyhle jsou trochu jiné, právě proto, že nejsou z kynutého těsta. Na přípravu jsou velmi snadné, zvládne je upéci i úplný začátečník. Jediná „komplikovaná“ věc je, že musíme těsto nechat odležet přes noc v lednici. Ale pokud budeme trpěliví, rohlíčky nás odmění. Jsou nenáročné i na suroviny, rozplývají se na jazyku a mizí nadzvukovou rychlostí! Já jsem zvolila tvarohovou náplň, ale jistě budou dobré i s makovou či ořechovou. Povidla nedoporučuji, ty jsem zkoušela a vytekly. Tak hurá na to!

Nákupní seznam

400 g hladké mouky
250 g tuku (máslo či hera, nebo půl na půl)
1 x kelímek zakysané smetany (190 g)
+ vejce na potření, pečící papír, potravinářská fólie nebo sáček
 

tvarohová náplň:
1 polotučný tvaroh
1 vejce
1 vanilkový cukr (+ cukr dle libosti, ochutnáme, já dala jen ten jeden…)
rozinky (které si před tím na pár hodin namočíme do rumu)1 PL nastrouhané citronové kúry

1. DEN
Smícháme mouku, tuk (pokojové teploty) se zakysanou smetanu a vypracujeme rukama těsto. Bude se trochu lepit, ale hněteme směle dál a poté zabalíme do potravinářské fólie a strčíme přes noc do lednice.

2. DEN
Z uvedených surovin si připravíme tvarohovou nádivku. Těsto vyndáme z lednice a rozdělíme na osm na dílů. Z nich vždy vyválíme kruh a ten rozkrájíme na osm trojúhelníků. Poté z trojúhelníků tvarujeme rohlíčky a plníme je tvarohovou či libovolnou náplní. Nedáváme jí příliš mnoho, aby nevytekla. Vytvarované rohlíčky poklademe na plech vyložený pečícím papírem a potřeme rozkvedlaným vajíčkem. Pečeme do zlatova (zhruba 20 min) při 180 °C a nakonec pocukrujeme moučkovým cukrem.

 A pak už si jenom uvaříme kafíčko, dáme si k němu rohlíček a snažíme se nechat něco na ostatní! :)

M.

ÝbrKýbl aneb Jak jsme šly za oblečky

$
0
0

"Tak co, jdeme zítra?" napsala mi Zloba v pátek večer. Upřímně, moc se mi nechtělo, ale v rámci prokrastinace před maturitou jsem brala, co se nabízelo. Tak teda jo, domluvily jsme si sraz v 9 na Kačerově. Což znamená, že budu muset vyrážet ve čtvrt na devět z domu. To zvládnu. S hrůzou zjišťuji, že nemám v peněžence žádné peníze. To nevadí, uklidňuji se. Bankomat je daleko, ale zítra si přivstanu a vyberu si na Hájích. Haha.

7.15 - budík. 7.45 - vstávám. 7.55 - snídám. 8.00 - dělám mamince snídani do postele. 8.05 - nestíhám. 8.10 - nestíhám. 8.15 - nestíhám. 8.20 - vybíhám z domu. 8.26 - uf, sedím v autobuse. 8.35 - Háje. Samozřejmě si zapomenu vybrat, což mi dojde, až když se klidně rozplácnu na sedačku v metru. No nevadí. Budu to muset nějak vymyslet. 8.55 - potkávám Zlobu.


Čas příjemně plyne, celou cestu prokecáme, a dokonce si zvládnu po cestě na Můstku i vybrat. Jo! Budu moct utrácet. Super! Vystoupíme na Muzeu, sejdeme Václavák a dole na Můstku se dáme směr Národní třída. Ještě že alespoň vím, kde to je, ale všude po cestě jsou ukazatele, takže bychom to nejspíše našly i tak. Po půl desáté dorážíme do staré tiskárny v Opatovické ulici. Hned u vchodu nás uvítá sympatický mladý muž, podává nám dotazník a prosí, jestli bychom ho nemohly při odchodu vyplnit. Proč ne. Dotazníček si bereme a vydáváme se do útrob staré budovy, "tam, kde svítí to červené světlo". Tak jo, vypadá to trochu strašidelně, mám chuť chytit Zlobu za ruku, a na prahu dveří zůstáváme obě poněkud rozpačitě stát, protože nás uvítá stoleček, na kterém trůni obří hromada oblečení, po pravé ruce máme stánek s jídlem, a poté už jen červeně osvětlené schody vedoucí kamsi dolů. Jdeme na to. Chvíli nevíme, jestli máme jít dál, ale potom to riskneme a vydáme se po schodech dolů. A tady začíná ráj.


Spatříme jednu podlouhlou místnost a dvě menší, místo vypadá velmi sympaticky, hraje příjemná hudba, usmívají se na nás dvě moc milé slečny a hlavně! Hlavně jsou všude věšáky doslova přecpané oblečením, na zdech visí kabelky a šperky, jsou tam gauče, zrcadla i zkušební kabinky. V tu chvíli z nás spadne nervozita a jdeme směle do toho, tohle si přece nemůžeme nechat ujít.

Zpočátku jsme byly dost skeptické a čekaly nějakou přehrabovací hadrárnu s předraženými věcmi, které nebudou ani nositelné, ani pěkné. O to víc nám ÝBR-KÝBL vyrazil dech. Věci vůbec nebyly zničené, vůbec nebyly ošklivé, a hlavně nebyly vůbec drahé! Stojany byly rozdělené podle typu oblečení a dokonce se našel i jeden pro pány! A ještě více jsme se divily, že oblečení se neustále doplňuje! Mohly bychom tam být celý den, a stejně bychom stále nacházely nové a nové krásné kousky. Obě jsme si nabraly hromady oblečení a do zkušebních kabinek jsme šly každá snad pětkrát. Velmi jsem ocenila, že u kabinek stála velmi milá slečna, která od nás hned odebírala věci, které nám neseděly, nebo jsme je nechtěly, a která nás pochválila, jak nám to sluší, ale zároveň se nám nesnažila vnutit kousky, u kterých bylo vidět, že to není ono. Palec nahoru! Se Zlobou jsme praktikovaly trochu spolupráci - co jsem nechtěla já, to si zkusila ona, a naopak :D Nakonec jsme si takhle pár kousků prohodily.
S postupem času se prostory začaly pěkně zaplňovat a teď teprve nastal ten správný lítý boj a fronta na kabinky. Naštěstí to šlo celkem rychle, a také slečna od kabinek dokázala neposlušné dámy srovnat pěkně do latě, takže to všechno krásně šlapalo. Všechny stojany s oblečením jsme obešly snad dvacetkrát, a pokaždé našly něco nového.

úlovek dne aka sukně za 30 Kč

Úlovek dne aka sukně za 30 Kč. Zloba má holt štěstí.

Akorát mě mrzelo, že jsem si s sebou nevzala speciální nákupní tašku, protože jsem v jedné ruce měla kabelku, v druhé hromádku oblečení, a už mi jaksi nezbývala žádná další ruka na prohrabování oblečků. Ale i to se vyřešilo, jelikož slečna u "pokladny", když nás viděla, nám sama nabídla, že si tam oblečení můžeme odložit, abychom měly volné ruce, a zaplatit je potom. Další velké plus! A když jsme se potom unavily, šly jsme si na chvíli odpočinout do speciálně zřízeného chilloutu - koutku s pohodlnými sedačkami, stranou hlavních davů.
Nemohu zapomenout na stánek s jídlem Foodies Club VŠE, kde měly spoustu krásně vypadajích dobrot, a kde jsem taky nechala určitý obnos peněz, ale rozhodně jsem nelitovala, protože jejich cheesecake byl jeden z nejlepších, co jsem kdy jedla, a jako bonus byly všechny slečny moc milé a sympatické. Zloba si dala taky kousek koláče, a tak jsme se obě spokojeně seděly na gauči, a oblizovaly se až za ušima.

Na ýbrkýblu jsme strávily celé dopoledne a ani nám to nepřišlo, ale po téměř čtyřech hodinách jsme si řekly, že už je čas jít. U "pokladny" nehrozila žádná fronta, všechno pěkně odsýpalo, všichni organizátoři byli velmi milí a ochotní. Snad nejvíc se mi líbil nápad balení oblečků do papíru místo do různých igelitů nebo tašek, z toho jsem byla opravdu nadšená, a oceňuji i to, že při nákupu nad 500 Kč jste si mohli vybrat plátěnku ýbrkýbl zdarma. Hádejte, kdo tady nakoupil za 520 a odnesl si nejkrásnější černou plátěnku, do které se krásně vešel i papírový balíček s oblečky. Při odchodu jsme vyplnily dotazníček a myslely si, že už půjdeme domů. Ale to největší překvapení na nás čekalo těsně u východu - výměník.


Hromádka oblečení na stolečku, kterou jsme potkaly už při cestě tam, a které jsme si tehdy ani nevšimly, nám připravila ty nejkrásnějí chvíle na ÝbrKýblu, jelikož všechno oblečení tam bylo ZADARMO a volně k rozebrání. Vybrala jsem krásné tílko a růžový svetřík po sestru, a Zloba ulovila skvělou koženou bundičku, a jako bonus jsme si obě odnesly super květinový náramek. A to všechno ZADARMO!

Myšlenka ÝbrKýblu se zalíbila i internetovému obchodu zoot.cz, který ÝbrKýbl podpořil, a každý "zákazník" dostal při odchodu kartičku se speciálním kódem, který ho opravňoval k využití 15% slevy na zoot.cz. Jo, samozřejmě jsem hned objednala (giggle)

Suma sumárum: já i Zloba jsme obě byly velmi mile překvapené pohodovou a příjemnou atmosférou, která na ÝBR-KÝBLu vládla, a vůbec úrovní celé akce. Na podzim se určitě chystáme znovu, a kdo ví, třeba se mezi nabízenými kousky tentokrát objeví i naše oblečení (giggle)

P.S.: ÝbrKýbl není pouze o oblečení a potěšení, za vším stojí velká spousta práce a bez ochoty a nadšení organizátorů by akce nikdy nemohla vzniknout. Pokud chcete, můžete ÝbrKÝbl podpořit zde: www.hithit.com/cs/project/511/ybrkybl-fashion-bazar.
Více se můžete dozvědet zde: www.ybrkybl.cz
Cílem je vybrat 60 000 Kč, aby mohly vznikat další bazary oblečení podobného formátu. Pokud se cílová částka nevybere, peníze se vrátí zpět, a to je fér! :) ÝbrKýbl za to rozhodně stojí.

Citronový dort

$
0
0

Pokud hledáte recept na svěží dort anebo nějakou neobvyklou chuťovou kombinaci, vyzkoušejte právě tento recept. Lemon Curd /mňam/ je úžasná sama o sobě a co teprve s piškotem a mascarpone…

Dort je běh na dlouhou trať. Nejdříve se musí upéct a nechat vychladnout nejlépe přes noc, aby šel dobře rozkrojit. Pak se natře jednou vrstvou krému, aby na něm v konečném důsledku nebyly vidět drobečky, chvíli se chladí, natře se další vrstvou a opět se dá chladit, ideálně do druhého dne, aby se všechny chutě spojily. Ale jde to všechno samozřejmě stihnout i během několika hodin, nebojte.

Inspirace pochází z mého oblíbeného blogu Call me cupcake.

Citronový dort

Piškotový korpus

5 vajec

200 g hladké mouky

200 g cukru krystal

1 lžička propeče /PRášku DO PEčiva/

Trocha vody

Špetka soli

Nastrouhaná kůra z jednoho citronu

1. 5 bílků šlehejte se špetkou soli a lžící ledové vody, až sníh mírně zhoustne, přidejte ½ cukru a vyšlehejte tuhý sníh (špičky musí zůstat stát).

2. Žloutky a zbylý cukr šlehejte přesně 4 minuty.

3. Mezitím si dejte vařit vodu, pak přilejte 5 lžic do žloutkové směsi a šlehejte ještě minutun nakonec přimíchejte citronovou kůru.

4. Smíchejte mouku s prdopečem. Do žloutkové směsi vsypte větší polovinu mouky a zamíchejte. Přidejte ½ bílků a pomalu vmíchejte, aby bílky neztratily svůj objem. Přídejte zbytek mouky a bílků a vymíchejte krásně vláčné těsto. Pokud v něm budou maličké hrudky, nevadí, při pečení zmizí.

5. Dno formy o průměru 16 cm vyložte pečícím papírem. Boky formy potřete máslem a vyložte pečicím papírem tak, aby převyšoval formu o osm centimetrů. Díky máslu papír k formě přilne a nebude se odchlipovat. Těsto nalejte do formy a dejte péct asi na hodinu při 150 – 160 stupních. Troubu za nic na světě neotevírejte během pečení, piškot by se nemusel nafouknou, nebo by se uprostřed propadl. Nakonec vyzkoušejte špilkem, jestli je propečený. Vytáhněte z trouby a nechejte úplně vychladnout.

Lemon Curd

200 ml citronové šťávy (asi ze 4 velkých citronů)

120 – 160 g moučkového cukru

2 vejce

2 žloutky

100 g másla      

Nastrouhaná kůra ze tří citronů

Všechny suroviny, kromě másla, smíchejte v hrnci se silnějším dnem. Na mírném plameni směs na stálého míchání zahřívejte dvě minuty. Vmíchejte máslo krájené na malé kousky a zahřívejte ještě tři minuty, směs během této doby zhoustne do podoby pudinku. Poté ji propasírujte přes sítko a nechejte vychladnout. Během chladnutí Lemon Curd ještě víc ztuhne.

Krém na dort

250 g mascarpone

100 g Lemon Curd

V mixéru smíchejte mascarpone a citronový krém a dejte chladit do lednice.

Skládání dortu

1. Dort rozřízněte na čtyři vrstvy. Mezi každou vrstvu natřete část Lemon Curd, raději více než méně. Lemon Curd vsákne do piškotu a ten pak bude krásně vláčný. Dejte na půl hodiny do lednice, aby vše ztuhlo.

2. Dort potřete krémem z mascarpone, nejdříve jen tenkou vrstvou, která zachytí případné drobečky, a potom zbytkem krému. Uhlaďte nožem, nahoře vytvořte cukrářským sáčkem vzorek a nechejte ještě nějakou dobu v lednici. Dort je nejlepší den poté.

Hodně štěstí při pečení přeje Děvče u plotny!

Výlet do Rumunska

$
0
0

S mužem jsme se rozhodovali, kam pojedeme na prázdniny. První plán byl výlet na endurech do Albánie. Určitě si dokážete představit výraz zděšené maminky, která náš výlet zděšeně nepodporovala. Naneštěstí, nebo možná naštěstí, jsem si nestíhala udělat řidičák na motorku, tak jsme se rozhodli vzít auto a odjet do Rumunska. Hodně lidí nás od něj odrazovalo, ale naštěstí jsme si výlet rozmluvit nenechali. Já byla samozřejmě nakonec ráda, protože naskládat věci na 14dní do malého vaku na motorce je mnohem složitější než do Fiata, takže se mnou mohly nakonec jet i dvoje boty, které byly původně zamítnuty jako zbytečná věc.


Vyjeli jsme v pondělí ráno směr Budapešť. Tam jsme měli zamluvené ubytování. Můžu vřele doporučit. Ubytování nedaleko centra v hotelu Corvin, který trochu působí jako koleje, ale pokoje i koupelny čisté. Noc pro dva nás stála asi 500 Kč. O Budapešti vám moc nepovyprávím, protože jsme na místo dojeli až k večeru a cestu po centru jsme si zpříjemňovali vínem, takže si toho moc nepamatuju :). A už jsme jeli směr Rumunsko. Strávili jsme tam 14 dní a najeli asi 3 000 km. Ráda bych se proto s vámi podělila o zážitky z cesty a doporučila některá místa, které jsme navštívili:


Cesty a dopravní prostředky: Rumunsko je dnes už součástí EU, takže jde také zpozorovat financování cest a dálnic. 90 % cest, po kterých jsme jeli, bylo ve výborném stavu. Určitě lepším než je naše dálnice Olomouc - Brno. V městech se vám může stát, že budete čekat na světelném semaforu a vedle vás bude stát kůň s povozem. Rumuni jezdí celkem spořádaně, ale s předjížděním a troubením si moc hlavu nedělají. Proto jsem většinu cesty nechala řídit svého muže.


Jídlo: Jídlo bylo levnější než u nás v ČR. Vycházelo nás výhodněji každý den zajít na snídani a oběd do restaurace, než nakupovat v obchodech. Například dvě amolety a dvě pressa nás vyšly na naše peníze asi na 120 Kč. Oběd vyšel asi na 80 Kč. Večeři jsme řešili většinou vařením na rozdělaném ohni, protože jsme spali venku pod širákem. Rumunské speciality nám moc nechutnali. Možná to bylo i tím, že jsme si nemohli ani vybrat, na co jsme měli chuť, protože jídeláky byly napsány jen rumunsky. S anglicky psaným jídelákem nebo obsluhou konverzující v angličtině jsme se setkali asi 3x za celý výlet.


Lidé: Všude v městech potkáte malé děti žebrající o leie (rumunské platidlo). Když jim jednou dáte tak přijdou znovu, hned jak vás uvidí. Nám to nedalo, tak jsme hned v prvním městečku darovali jedné malé ušmudlané holčičce nějaké peníze. Za chvíli jich tam už bylo pět. Hodně se také stáva, že vám malé 5-ti leté děti budou nabízet na prodej natrhané kytky nebo jiné věci. Když se na ně podíváte, nejraději byste jim věnovali celou peněženku. Ale za rohem stojí většinou obtloustlý pán a z těch pěti leí které dítěti dáte, on dá maximálně jednu. Na vesnicích potkáte typické rumunské babičky se šátkama a berlema, jak ženou krávu s ovázanýma nohama, aby jim neutekla, a dědečky jak kouří fajku u cesty. Rumunsko je chudá země, takže kriminalita je vyšší. My jsme ale s nikým problém neměli a když jsem se informovala od lidí, kteří tam byli posledních pár let, tak žádné špatné zkušenosti s krádežemi nebo napadením také neměli. Ale určitě je lepší i na spaní pod širákem si najít nějaké odlehlé místo. Těch je v Rumunsku všude hodně.


Kultura: Rumunsko je hodně rozmanité. Když vjedete třeba do Cluj-Napoci, což je obrovské město Rumunska, hned na kraji uvidíte chatrče bez střech a lidi žijící v obrovské chudobě. O pár domů dál už stojí New Yorker. Památek a kulturního vyžití je ve městech všude moc, ale o tom vám moc nepovyprávím, protože jsme do Rumunska jeli hlavně za panenskou přírodou. Pokud vás zajímají opuštěné stavby, najdete jich po cestě stovky. Opuštěné továrny, domy, hotely...


Příroda: Příroda je nádherná. Stále nenarušená. Pokud chcete Rumunsko navštívit se stejným záměrem - pospěšte si. EU se začíná o Rumunsko a jeho přírodní krásy stále více zajímat a využívat jejich hory a vody pro rekreaci. Největší zážitek mám asi z národního parku Retezat na území župy Huneodara. Pokud chcete zažít nádherný výlet do hor, nenarušenou přírodu, koupit si v horách od honáka krav čerstvé mléko a sýr na snídani, jste na pravém místě...


Doufám, že tohle místo znovu navštívím. Pokud nevíte kam na dovolenou a nemáte rádi válení se týden u moře na jednom místě, DOPORUČUJI!! Cesta, tři dny ubytování v hotelech, jídlo a celkové náklady nás vyšli každého asi na 8 000 Kč. A projeli jsme kus země :)

Viewing all 286 articles
Browse latest View live